Miloš Horký: Tragédie z "newsroomu" aneb historky předního pražského nezávislého listu

Šéfredaktor se právě v konkurenčním plátku dočetl, že dokonce i prezident Trump kritizoval Zuckerbergovu libru, tedy platidlo, jež hodlá zavést Facebook na své sociální síti, a tak si řekl: „Musíme o kryptoměnách také něco napsat“...

Zajde tedy do „newsroomu“ svého vlivného nezávislého pražského listu a zeptá se: „Kdo z vás něco ví o kryptoměnách?“ Redakce je jistě plná talentovaných lidí, ale o kryptoměnách neví nikdo nic.

„To jsme se na fakultě neučili“, pokusí se namítnout nováček v redakčním týmu, slečna, jež právě před nedávnem získala diplom na fakultě žurnalistiky. Šéfredaktor je zklamán, neboť právě od ní tak trochu čekal, že si to vezme za své, vždyť prý mluví i anglicky.

„Tak ujme se toho někdo?“ Slečna vidí na tváři šéfredaktora studený výraz a tak se odhodlá: „Pane šéfredaktore, tak já něco vyplodím – a dám do toho emoce. To jsme se na fakultě učili.“

Pro šéfredaktora je to neklamným signálem, že se bude muset znovu obrátit na zkušené harcovníky v redakci.

„Ferdo,“ osloví šéfredaktor matadora „pražské kavárny", „je to hit na současné scéně, mluvil o tom dokonce i Trump, tak sežeň pár ekonomů, dej tam nějakého experta ze think-tanku, pak ať je tam někdo z Vysoké školy, někdo, kdo má hodně titulů, a taky někoho z banky. Jo, a dej tam nějakýho mladýho ekonoma, co teď pracují v těch investičních fondech. Dej prostě pár „profíků od fochu“ dohromady a něco o těch kryptoměnách sepiš.“

Matador přece jen chvíli přemítá. Je už světem a režimy protřelým redaktorem a tak ho nový úkol samozřejmě nepřekvapí. Vždyť takových úkolů už zastal, proto je dneska tam, kde je - drží post předního komentátora v předním pražském listě.

Matador už něco o Zuckerbergově libře slyšel, zavání to tak trochu jako MLM, jako „letadlo“. Jenže napsat o tom něco "kvalitního", to přece není jen tak. Jednak by si toho článku měli s respektem všimnout všichni kolegové žurnalisté, kteří v ostatních listech zpracovávají podobnou tématiku a také - kryptoměny jsou skutečně hitem dneška, je to tedy vlastně příležitost!

Ale na druhé straně, znáte ty české šťouraly, kteří i na sebelépe míněném článku nenechají nitku „suchou“ - jojo pane, to není žádná legrace, dneska psát do novin...

„Šéfe, já bych to pojal jako debatu!“ - nanese matador.

„Výborně, vidíte, jak nám to jde pěkně od ruky,“ oznámí šéfredaktor. „Do týdne chci mít dva články. Slečna do svého článku dá emoce, to jste se přece na fakultě učili, že ano? Napište to tak, aby vaše čtenářka, třeba sousedka od vedle, pod dojmem emocí, jež dáte do svého článku, svým přítelkyním v kavárně tajuplně sdělovala: „Slyšeli jste to, že Facebook chce zavést vlastní měnu? Jen si to představte - hrůza!“

„A ty Ferdo, ty jdi na to analyticky. V kostce opiš, co ti povědí „profíci od fochu“. Ale nechoď moc do detailu, aby tomu naši čtenářové rozuměli, ano? My potřebujeme pracovat tak, aby člověk, když si přečte článek o kryptoměnách u nás na webu - tak v hospodě to bude hochům u stolu prodávat jako svoje moudro. To je náš čtenář.“

Tak a podobně vzniká v mnoha našich listech a na mnoha našich webech „duševní strava“ pro českého čtenáře. Výsledek na příkladu kryptoměn vypadá asi takto:

Český čtenář se v těchto článcích článcích dozví, že:

nové platidlo od Facebooku budí emoce (příčinlivou redaktorkou je článek doplněn několika citacemi z anglického tisku)
kryptoměny jsou formou podvodu letadlo (příčinlivým redaktorem je článek doplněn citacemi „profíků od fochu“).

Jeho důvtipná analýza pak vypadá asi takto:

jediné opravdové použití bitcoinu spočívá v umožňování ilegálních aktivit, daňových úniků, ve vyhýbání se kontrolám pohybu kapitálu a v praní špinavých peněz.
růst ceny bitcoinu je jen výsledkem módní poptávky.
skutečným problémem bitcoinu je, že se o něm neprávem mluví jako o měně, kterou není.
problémem především je, že kryptoměny nikdo ve skutečnosti příliš nepotřebuje.

Čtenář se dozvěděl, co potřeboval, aby při debatě v hospodě o kryptoměnách u toho „nebyl ten nejhloupější“ a čtenářka si nad kryptoměnou prožila svoji chvilku „hrůzy“. Pánové šéfredaktoři mohou být spokojeni.

S dovolením, také já bych se rád připojil do té „rozvířené“ debaty a především bych chtěl říci, že všichni mají pravdu! Tedy mají pravdu - ze svého hlediska.

Když v roce 1929 a letech následujících zuřila největší světová finanční krize, přihodil se - téměř v našem sousedství - takový malý ekonomický zázrak. Lidé, a pak i světový tisk, pojmenovali tento příběh - „zázrakem ve Wörglu.“ Wörgl je malé tyrolské městečko poblíž sjezdařského Kufsteinu.

Tehdejší krize nabyla naprosto neuvěřitelných rozměrů. Lidé po celém světě byli po „roaring - řvoucích“ dvacátých letech naprosto zoufalí. Nebyla práce! A v této zdánlivě bezvýchodné situaci – se udál v červenci 1932 „zázrak ve Wörglu“. V době nejhorší celosvětové krize, starosta Wörglu s typicky tyrolským jménem – Untergugenberger (nezaměňovat za Schickelgruber), začal vydávat jakési radniční „poukázky“.

Tedy - začal vydávat – v době naprostého nedostatku úvěrů a tedy investic - vlastní měnu. A hospodaření starostova městečka se „rozhýbalo“.

Hospodaření celého městečka se rozhýbalo tak, že lidé z celého světa se sjížděli do Wörglu a s nevírou hleděli na ten „zázrak“. Ekonomové a „experti“ z mnoha zemí prostě nechápali, jak je to možné, když celý svět je hospodářsky „v troskách“, tak ve Wörglu se opravují silnice, staví se silnice nové, staví se nový most, ve všech oknech jsou kytky a daně se platí v předstihu!

Irving Fisher, o kterém Schumpeter říká, že to byl největší ekonom, jakého Amerika kdy „vyprodukovala“, souputník Maynarda Keynese, dále Ezra Pound, americký literát, a také nechvalně známý budoucí předseda francouzské vlády Daladier (jeho podpis v Mnichově 1938 vstoupil do světových dějin), a mnoho návštěvníků odevšad – ti všichni přijeli do Wörglu a prostě nevěřili svým očím. Ti všichni nemohli uvěřit, co se to ve Wörglu – u všech všudy – děje! Uprostřed největší světové krize – ostrůvek naděje!

Ve Wörglu všechno funguje! Lidé mají práci!

Milton Friedman později odhalil, v čem byl „problém“. Americký FED prostě přestal zásobovat ekonomiku úvěry v potřebné výši. Důsledkem byl nedostatek investic a celosvětová, až dosud nikdy nevídaná krize. Za toto odhalení obdržel Freedman v roce 1976 Nobelovu cenu. K „nobelovkám“ se ještě vrátíme.

Celý svět byl ekonomicky v troskách, ale nastojte - starosta Wörglu si s finanční krizí dokázal poradit. Tajemstvím ekonomického „zázraku ve Wörglu“ byla starostova „nezávislá“, nebo-li komplementární měna, která dokázala suplovat nedostatek úvěrů, jež normálně měla poskytovat rakouská Centrální banka. Experiment v jeho obci trval všeho všudy 14 měsíců. Ovšem - nakonec tento „experiment“, tento skutečný ekonomický zázrak, ukončila – kdo také jiný? - sama Centrální banka v září 1933. Starostova měna porušovala její monopol.

Nebudete tomu věřit – rakouská Centrální banka argumentovala úplně stejným způsobem, jakým v našem současném tisku argumentuje v případě Zuckerbergovy libry pan Tříska, architekt české privatizace.

Argumentuje tím, že libra by byla porušením monopolu americké Centrální banky - FED.

Dodnes se můžete setkat s názory ekonomů, že kdyby „zázrak ve Wörglu“ pokračoval a rozšířil se, že by se podařilo předejít Druhé světové válce!

Ale zpět – ke kryptoměnám.

To, proč Zuckerbergova měna „budí emoce“, se v debatách v českém (ale ani světovém) tisku takřka nedozvíte. Je tu totiž nebezpečí, že by Zuckerbergova měna mohla být měnou „nezávislou“. Tedy například měnou takovou, že když FED – nebo kdokoliv jiný - zase - zastaví poskytování úvěrů, jež ekonomika ke svému životu potřebuje, tak by tato „nezávislá“ Zuckerbergova měna mohla plnit roli měny komplementární – jako kdysi ta starostova měna ve Wörglu. Tím by ovšem snahy kohokoliv, kdo by chtěl vyvolat krizi – jako FED v roce 1929 - přišly vniveč. Pan Tříska ve svých námitkách proti kryptoměnám uvádí přesně tytéž důvody.

Zde máme ovšem co dělat s problémem technologickým. Kryptoměny jsou založeny na technologii blockchain. (chudák pan šéfredaktor...) Blockchain umožňuje každému účastníkovi bezpečně spravovat své transakce a vést účetní knihy, aniž by bylo nutné, aby jakýkoliv centrální orgán určoval, stanovoval a sankcionoval jakákoliv pravidla! Odstranění ústřední autority uvnitř databáze je jedním z nejdůležitějších a nejsilnějších aspektů blockchainů. Blockchain tedy technologicky odstraňuje ústřední autoritu. To je skryté tajemství kryptoměn, to je skryté tajemství pana Zuckerberga (ať už si je této skutečnosti vědom či nikoliv...).

Bylo už tisíckrát napsáno – technologie vládnou světu.

Stručně řečeno – technologicky - je to blockchain, který je zárukou demokracie. Zárukou demokracie rozhodně není jakási nikým nevolená „ústřední autorita“!

Příspěvky v českém tisku prezentují často pouze jednostranný pohled na problematiku kryptoměn. V roce 2014 bylo možno se dočíst, že pan „architekt privatizace“ Dušan Tříska očekával „za úspěch“ při české privatizaci Nobelovu cenu. Podle toho taky privatizace dopadla... To, že se dnes mladí ozývají proti miliardářům, je důsledkem systémové chyby pana Třísky při privatizaci 90.let. Myslím, že se na tu svoji „nobelovku“ ještě načeká, ale jeho názory přetrvávají, viz jeho postoje ke kryptoměnám.

Vraťme se ale „skromně“ nazpět k našemu českému mediálnímu rybníčku. Čtenář se tedy dozvěděl, co potřeboval, aby při debatě v hospodě o kryptoměnách u toho „nebyl ten nejhloupější“ a čtenářka si nad kryptoměnami prožila svoji chvilku „hrůzy“. Pánové šéfredaktoři tedy mohou být spokojeni...

Je to tedy standard české žurnalistiky.

Nebo se pokusíme pozvednout úroveň české žurnalistiky?

Miloš Horký