Mirko Raduševič: Jak se vypořádat s Ruskem

Rusko se musí vypořádávat se silami NATO, jehož jednotky se rozprostírají od Bulharska, Rumunska až po Střední Asii a jsou rovněž na Aljašce. K tomu všemu nově došlo k vybudování protiraketového systému v Rumunsku a připravuje stejné v Polsku. Jak na tuto skutečnost reaguje Rusko? Rovněž se pustilo do velkých vojenských manévrů, a to po celé délce svých hranic od Murmanska až po Krym. Účastní se jich desetitisíce vojáků s veškerým vybavením tanky počínaje a konče raketovými systémy, nevyjímaje námořní síly Severní a Černomořské flotily. Cvičení se konala do konce srpna a rovněž se jednalo o manévry největší svým rozsahem za poslední léta. Za tím vším stojí rovněž měnící se ruská vojenská doktrína.

Vznik nové vojenské doktríny

Podle vyjádření zástupce náčelníka akademie Generálního štábu ruských ozbrojených sil generálporučíka Sergeje Čvarkova došlo k vytvoření nové ruské vojenské doktríny v reakci na národní strategii USA, která se mnohokrát zmiňuje o Rusku a rozšíření sil NATO na východ. K podepsání strategie prezidentem Putinem došlo 26. prosince 2014. Podle Čvarkova došlo v poslední úpravě strategie k zanesení vztahů k zemím BRIKS a k rozšiřování vztahů s Abcházií a Jižní Osetií. Na druhou stranu zde bylo zaznamenáno zhoršení bezpečnosti Ruské federace kvůli situaci na Ukrajině a ve vztahu k ní. Dále byla vzata v úvahu nebezpečná situace na severu Afriky, v Sýrii, Iráku a Afghánistánu. V neposlední řadě ke změně ruské vojenské strategie dochází v pravidelných časových etapách.

Poznámka k reakci na USA: Lze číst dokument EUCOM (Velení us-vojsk v Evropě) Oznámení o aktualizaci bezpečnostní strategie, kde Rusko figuruje na prvním místě (viz). To pochopitelně bude znamenat další finanční výdaje, což se dostává do rozporu s Obamovým prohlášením v roce 2012, kdy chtěl snižovat rozpočet armády, neboť tehdy se již zvýšil od roku 2002 o osmdesát procent.

Pravidla války se zásadně změnila

Za předzvěst vzniku nové doktríny můžeme brát článek prvního náměstka ministra obrany a velitele generálního štábu ruské armády generála Valerie Gerasimova již v únoru 2013, kdy v časopise Vojensko-průmyslový kurýr píše o nově se vyvíjející situaci ve světě. Článek vznikl po lednovém jednání Valné hromady Akademie vojenských sil RF. Nešlo o ledajaké zasedání, neboť se ho zúčastnili také zástupci vlády a vedení ozbrojených sil. Článek dále popisuje hlavní témata a nový trend vojenské doktríny Ruska.

Generál Gerasimov o závěrech zasedání v úvodu píše: „V jednadvacátém století lze vysledovat stírání rozdílu mezi tím být v míru a být ve válce. Válka se již nevyhlašuje a neodehrává se podle obvyklé šablony! Zkušenosti ze severní Afriky a Středního východu ukázaly, že konflikty související s tzv. barevnými revolucemi vedou k tomu, že i prosperující země se může během několika málo měsíců proměnit ve válečnou arénu, kdy se stane obětí zahraniční intervence, která zemi ponoří do chaosu humanitární katastrofy a občanské války.“ Generál se dále ptá, zda tyto události jako „arabské jaro“ mají charakter války. Říká: „Počet obětí, ničení, sociální, ekonomické a politické důsledky takového konfliktu jsou stejné, jako by se jednalo o skutečnou válku.“ Pokračuje zásadním potvrzením současné skutečnosti: „Pravidla války se zásadně změnila. Vzrostla role nevojenských metod dosažení politických a strategických cílů, které v některých případech daleko předčily sílu zbraní. Těžiště konfrontace se přesouvá k daleko většímu používání politických, ekonomických, informačních, humanitárních a dalších prostředků, které jsou schopny vybudit protestní potenciál obyvatelstva. To vše je doplňováno tajnými vojenskými operacemi za realizace informativní kampaně a činnosti sil speciálního určení… To vyvolává otázky, co je to moderní válka, na co je nezbytné připravit armádu a jak má být vyzbrojená.“

Gerasimov upozorňuje, že přední světové země používají již tuto taktiku a jako příklad uvádí USA, které s tímto přicházejí již v roce 1991 v operaci „Pouštní bouře“ proti Iráku, kdy USA začaly uplatňovat koncepci „globální rozsah a globální moc“ nebo „pozemně-letecká operace“. V roce 2003 USA v operaci Irácká svoboda postupovaly podle strategie Společná vize 2020. Podle Gerasimova pak další trend vedl USA ke koncepci zvané "Global Strike" a "Global PRO", která počítá pouze s několikahodinovými přesuny vojsk a porážkou nepřítele, a to kohokoli na světě, a za podmínky, že nedojde k odvetnému úderu.

Západní vidění nové ruské vojenské doktríny

Výše uvedená slova generála Gerasimova byla určená k zamyšlení nejen vědecko-technologickým týmům pracujícím v rámci armády a pro ni, ale měla vyvolat širokou diskusi. Výsledkem byl konec roku 2014 a pak 2015, kdy došlo ještě k určitým úpravám ruské vojenské doktríny. Pochopitelně, že její aplikace silně narazila u zemí společenství NATO. Je zajímavé podívat se na novou ruskou doktrínu z aspektu západních expertů, co z ní vyčetli a jak reagují nyní již více jak rok a půl po jejím schválení, kdy je uplatňována. Pochopitelně, že si lze tuto doktrínu přímo v originále přečíst na stránkách Kremlu viz. Jejím uplatňováním jsme začali náš článek, kdy Rusko reagovalo na letošní cvičení NATO svým rozsáhlým cvičením po celém svém území a demonstrovalo tak schopnost rychlého přemisťování svých vojsk. Totéž se odehrává ve válečných operacích v Sýrii. Konečně se nová ruská vojenská doktrína zobrazuje rovněž ve včera publikované zprávě BIS. Jistě si naši bezpečnostní experti kladou otázku, zda ustanovení diplomatického zastoupení Doněcké republiky v Ostravě je součástí této nové strategie.

Expertka na bezpečnost Ruska a země postsovětského bloku German Traceyová si všímá načasování publikace dokumentu, které má být nenápadné, a proto se odehrálo na přelomu roku 2014 a 2015. Ve své letošní analýze opakuje a shrnuje obsah ruské doktríny a podtrhuje v ní skutečnost, že dokument opakuje snahu Ruska být rovnocenným partnerem NATO a USA. Dále považuje za důležité, že Rusko vyzývá k větší spolupráci s EU a dalšími evropskými zeměmi. Rusko se podle ní zasazuje za větší integraci v Evropě, a to včetně bývalých postsovětských zemí a je pro založení kolektivní bezpečnosti s jasným právním základem, a to v euroatlantickém prostoru. Rusko je nadále ve své zahraniční politice pro vytvoření multipolární podoby světa, přestože kritizuje Západ pro odmítání partnerství s Ruskem, což má vliv na destabilizaci mezinárodního systému. Rusko se podle Traceyové musí vyrovnávat s opoziční politikou USA a jejích spojenců, které se snaží udržet si dominanci v mezinárodních záležitostech. Nová doktrína kritizuje USA a Západ z vytvoření center napětí v Euroasii, které jsou potenciálním ohrožením zájmů Ruska, zvláště označuje jako protiústavní svržení vlády Ukrajiny. Dále britská expertka uvádí známou skutečnost, že ruský dokument vyjadřuje znepokojení s rozšiřováním NATO a přibližováním vojenské infrastruktury NATO k ruským hranicím, což narušuje zásadu rovné bezpečnosti a vede ke vzniku nových dělicích čar v Evropě. Všímá si také znepokojení Ruska nad šířením amerických "vojensko-biologických laboratoří" v blízkosti ruských hranic, stejně jako šíření zbraní hromadného ničení. Tato upozornění se v analýze Traceyové zdají být známá a nevyžadují zbystření pozornosti nad ruským dokumentem. Člověk zpozorní, když analytička upozorní na pasáž v dokumentu týkající se oblasti kultury. Traceyová si všímá, že v celém dokumentu je kladen poměrně velký důraz na tradiční ruské duševně-kulturní hodnoty. „Více než dvě stránky jsou věnovány kulturním aspektům ruské národní bezpečnosti,“ píše Traceyová. Toto analytička dokládá tím, že ruská doktrína zdůrazňuje potřebu chránit "kulturní svrchovanost" proti "vnější expanzi" a "destruktivní" činnosti. Vyjmenovává tradiční ruské duchovní a kulturní hodnoty, jako jsou převaha spirituality nad materialismem, ochrana lidského života, individuální práva a svobody, rodinné, morální normy a hodnoty a historická jednota národů Ruska. Z toho podle ní vyplývá výzva v dokumentu k národní a náboženské toleranci, implicitní uznání toho, že etnické složení země je potenciálně významným zdrojem nestability. „Mnohonárodnostní ruská federace, se potýká se značnými problémy, pokud jde o vztahy mezi jednotlivými etniky,“ píše ve své analýze Traceyová.

Server Forbes se na věc dívá z pohledu ruského rozpočtu a tvrdí, že se Rusko opět dostává do pozice bývalého Sovětského svazu, když nyní modernizuje armádu. Tvrdí, že až 35 procent z rozpočtu jde na armádu. Autor ironicky naznačuje, že když se vyrábějí zbraně, budou mít lidé méně peněz na máslo. Proto se nakonec bude muset krátit obranný rozpočet. Z toho jiná analýza na serveru National interest tvrdí, že to povede ke snižování ruských konvenčních sil a spoléhání se na taktiku jaderného odstrašení, což nikdo neuvítá. Na změnu v doktríně týkající se použití jaderných zbraní upozorňuje server Arms Control (kam přispívá také známý švédský diplomat a politik Hans Blix, který mimo jiné upozorňoval, že Iráčané na výrobě atomové bomby nepracují – kniha Disarming Iraq,) a ve svém článku k nové doktríně píše: „Zatímco předchozí koncepce vyhrazovala právo prvního použití jaderných zbraní, tak nová koncepce umožňuje takové použití k odražení ozbrojené agrese, až budou vyčerpány všechny ostatní prostředky k vyřešení krize".

Žhavá současnost

Koncem srpna došlo k vojenskému cvičení v Dagestánu, zúčastnili se jich vojáci Kaspické flotily. Vzápětí její paradesantní část byla přesunuta na Krym a do Krasnodarské oblasti (viz). Brigády speciálního nasazení ruského Západního a Centrálního vojenského okruhu byly přesunuty koncem srpna na jih Ruska (viz). Jak jsme již uvedli, naopak NATO začne i na našem území cvičení Ample Strike 2016. Začátkem roku 2017 dojde k devítiměsíční rotační misi americké ozbrojené bojové brigády (4 500 vojáků) ve východní Evropě (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Polsko). Má se jednat o demonstraci americké moderní výzbroje schopné rychlých přesunů. Jak vidno, je a bude velice rušno.

Z našeho pohledu bude do značné míry veškerá vojenská situace v rukou nového muže Curtise Scaparrottiho, který nyní velí americkým jednotkám v Evropě a je nejvyšším vojenským velitelem NATO pro Evropu. Zajímavé jsou na to v souvislosti s Ruskem opět reakce západních expertů. Jeho spolužák z vojenské akademie ve West Pointu Guy Swan k tomu říká: „Má velký cit pro evropské prostředí a zvláště pro Rusko.“ Podtrhuje generálovy zkušenosti z působení v Afghánistánu jako velitele ISAF, tj. s mnohonárodnostní misí. Ne již tak jednoduše to vidí Carlo Masala, profesor mezinárodní politiky na vojenské akademii v Mnichově, který se nejprve ptá, jak se chce Scaparrotti vyrovnat s ruským zastrašováním. Když jsou zde navíc úkoly působení mimo území NATO a vyrovnání se s uprchlíky. Co však Masala považuje za nejtěžší úkol pro amerického čtyřhvězdičkového generála, je skutečnost, že uvnitř NATO existuje různý pohled na to, jak se chovat k Rusku. Země v blízkosti Ruska mají obavu z jeho zastrašování, o čemž svědčí neustálá přítomnost vojsk NATO v pobaltských zemích. Zatímco jiné vzdálenější země dávají přednost kombinaci odstrašování a pokračujícího dialogu s Ruskem.

Název článku je Jak se vypořádat s Ruskem. Opověď bude pro vojenské a bezpečnostní experty značně složitá a bude se dlouho hledat. Jedním z těchto bodů v hledání může být i nová zpráva BIS. Jediné jasné je, že de facto Rusko zatím kopíruje americkou strategii a snaží se na ni dopovědět. Rusko však nastupuje již dnes na nové trendy, zejména v zahraniční politice, na které bude odpověď pro USA a její spojence velice složitá, chtějí-li proti Rusku bojovat a nikoliv s ním spolupracovat.

Výňatek z nové ruské vojenské doktriny

Přímá srážka velkých skupin vojsk na strategické a operativní úrovni se stává minulostí. Důležitý je distanční, bezkontaktní úder na nepřítele, který se stává hlavním způsobem dosažení cíle v bojových operacích. Porážka nepřítele se odehrává na jeho totálním teritoriu a stírá se rozdíl mezi strategickou, operační, taktickou úrovní a obrannými nebo útočnými operacemi. Rozšiřuje se použití přesných zbraňových systémů, a to za použití i robotických systémů. Rozšíření asymetrického boje umožňuje pozvolna neutralizovat převahu nepřítele. Použitím zvláštních operačních sil a za pomoci domácí opozice lze vytvořit trvalý týl na celém území určitého státu, kdy jsou rovněž používány dezinformační efekty, u kterých se formy a metody stále zdokonalují.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami