Než se dostaneme k Miloševićovi připomeňme si postavu Florence Hartmannové bývalé korespondentky francouzského deníku Le Monde z Bosny, která se později stala mluvčí haagského tribunálu a poradkyní jejího předsedy Carle Del Ponteové. Letos koncem března však byla zatčená, a zatímco dodávka přivezla Radovana Karadžiće k vyslechnutí rozsudku do Haagu, do stejného vozidla policie umístila Hartmannovou. Odvezla ji do věznice Scheveningen, odkud přivezla obviněného politika, básníka a psychiatra Karadžiće. Byla obviněná z vyzrazení jmen soudců, kteří na žádost Srbska prohlásili dokumenty svědčící proti Miloševićovi za tajné.

Dokumenty mají dokazovat přímou angažovanost tehdejšího vedení bývalé Jugoslávie v masakru v bosenské Srebrenici. Když se jí ve vězení Scheveningen ošetřující lékař zeptal, zda netrpí alergií, novinářka odpověděla: „Ano, jsem alergická na lež“. Spoluvinu jugoslávského politického vedení Hartmannová popsala ve své knize Paix et châtiment (Mír a trest), která vyšla v roce 2007. Původně ji byla uložena pokuta 7.000 euro, když ale pokuta nebyla zaplacena, trest byl změněn na sedm dní vězení. V roce 2009 byla odsouzená za pohrdání soudem a v roce 2011 ji Francie odmítla vydat. Na dotaz médií, proč byla Hartmannová jako novinářka umístěná ve stejné cele jako váleční zločinci, soudce Golcevski odpověděl: „Nebudu o tom diskutovat. Bylo to rozhodnutí svobodného soudu.“

Po několika dnech byla Florence Hartmannová propuštěná, když ve věznici Scheveningen strávila šest dní ze svého týdenního trestu. V současnosti je na návštěvě v zemích bývalé Jugoslávie (Chorvatsko, Bosna), zde se však dostala do konfliktu a to, když se pokoušela v kavárně obepnout ruku srbskému číšníkovi bílou páskou na znamení solidarity s obětmi ve Srebrenici.

Hartmannová své zatčení v Haagu komentovala: „Byla jsem překvapená rychlostí, s jakou mne zatkli, že jsem se ani nezmohla utíkat. Se zatýkáním Karadžiće si naopak dávali na čas. To byla jiná situace, neboť mezinárodní soud neměl mandát k zatýkání, to bylo v rukou soudů jednotlivých zemí, u kterých bylo o zatčení třeba požadovat. Tak to mělo být i v mém případě, ale žádná žádost podána nebyla a přesto k zatčení došlo.“

Francouzská novinářka byla zatčená ostrahou OSN haagského soudního tribunálu, což může být považováno za narušení územní suverenity: „Ano, zadržela mne ochranka a jednalo se o nelegální zatčení a nebyl mi předložen ani zatykač, neboť neměli ani podklady pro jeho napsání. Je to dosti podivné, jak vás může v Evropě zatknout orgán OSN a navíc bez jakéhokoli písemného nařízení.“