Nekouřím již déle než pětadvacet let, ale i po těch letech mám stále, minimálně jednou za měsíc, "absťák". Dříve jsem to řešil tím, že jsem šel do hospody. A tam jsem zadarmo inhaloval. Teď je v hospodách zákaz kouření, a tak "chytám" kouř na ulicích. Kde se dá. Říká se, že odnaučení kuřáci jsou největší nepřátelé kuřáků a kouření. U mne to nějak neplatí. Mně kouř z cigaret voní. Pokud je tedy tabák kvalitní.

Přestával jsem kouřit dvakrát. Poprvé v roce 1980. Na vině byla sázka. Když jsem se oženil, manželka byla nekuřačka. Jistě znáte ty řeči nekuřáků - jsi slaboch apod. A pak mi řekla, že začne kouřit. Aby mi dokázala, jak je jednoduché přestat. Tenkrát - v únoru - v roce 1980 - jsme seděli večer u kávy. A kouřili jsme. Povídám manželce: "Kdy přestaneš kouřit?" A ona mi řekla, že to nejde. A já jsem tenkrát furiantsky prohlásil: "A já ti dokážu, že to jde. Od jednatřicátého května přestávám kouřit".

A tak jsem jednatřicátého května o půlnoci "típnul" poslední cigaretu. A přestal kouřit. Bylo to strašné. Ale podpořilo mě i to, že jsem byl na snímkování "ze štítu". Po týdnu mi přišlo, abych tam přišel znovu. To z člověkem zamává. Co když na plících něco mám? U rentgenu se mi ale potom moc omlouvali. Že první snímek zkazili. Tak abych se nezlobil.