Moderní historie nás vede k závěru, že zpravidla výstupy těchto schůzek hledaly a nacházely řešení nejenom ve vztahu účastníků, ale měly i svůj zásadní význam pro mezinárodně politickou atmosféru, v podstatě nejenom s obecnými důsledky na projednávanou problematiku, ale naznačením a stanovením politického směřování, které se zpravidla nadále stávalo určující, prozatím vždy s pozitivním výsledkem

Závažnost jednotlivých setkání byla určována stávající aktuální situací. V dobách bipolárně rozděleného světa se často jednalo i o řešení studené (horké) války. I když se nám nyní česká TV snažila podat přehled dosavadních schůzek a přizpůsobovala jejich význam svému vidění, které mělo daleko od reálného stavu, přece jenom je třeba vzpomenout řešení Karibské krize (1962) a obavy z možného nukleárního konfliktu. Řešení nakonec mělo formu, ne osobního, ale telefonního spojení Kennedy – Chruščov. Pozitivní výsledek známe. Sověti stáhli své rakety z ostrova a Američané z Turecka a navíc byla dána záruka, že USA bezpečnostně neohrozí Castrovu Kubu. A tak se i po padesát let dělo.

Bylo to však dále období hluboké studené války, včetně bojů o Vietnam. Tato situace byla násobena Šestidenní válkou (1967) mezi Izraelem a arabskými státy, následně řešenou Mimořádným zasedáním hlav států v OSN. Za této kritické situace došlo překvapivě k vrcholné schůzce v Glassboro (Kosygin – Johnson). Právě tato schůzka překonala dlouholetý stav bez kontaktu vedoucích představitelů a zahájila postupné období zmírňování napětí a vzájemné spolupráce vedoucí nakonec k ukončení bipolarity. Vzpomeňme jen Smlouvu o nešíření zbraní hromadného ničení a SALT I. (1968). Pro mnohé snad překvapivě právě rok 1968 byl rokem úzké americko sovětské spolupráce.

Pro nás bylo podstatné, že iniciátorem těchto změn a mediátorem bylo v té době při jednání právě Československo již jako výraz nové tendence v zahraniční službě, která dostala následně celkový výraz v „Pražském jaru“.