Jen pro připomenutí, ale nutné připomenutí. Dnešní člověk žijící ve střední Evropě si to totiž optikou 21. století jen těžko dokáže představit - dvanáct hodin denně, včetně sobot, se ženy hrbily nad šicími stroji, aby za minimální mzdu pomohly uživit rodinu. Navíc z dnešního hlediska se jednalo o pouhé přežívání. Nebyly ostatně jediné, které stály na dně sociálního žebříčku. Podobně na tom byly ženy i dalších profesí, a to nejen v Americe, ale i na ostatních kontinentech.

Historie Dne žen, jak se mu zpočátku říkalo, začíná už v roce 1907, kdy na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu vystoupila rakouská delegátka s myšlenkou, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo. Původním cílem zavedení tohoto svátku bylo hlavně sjednocení volebního práva. To měly na počátku 20. století ženy jen v hrstce zemí světa, z těch evropských pouze ve Finsku. Československo patřilo k těm progresivnějším. Všeobecné hlasovací právo u nás bylo zavedeno v roce 1919. V roce 1909 byl svátek žen vyhlášen a slaven Americkou socialistickou stranou. V roce 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová(německá představitelka dělnického a ženského hnutí) na jednání ženské konvence II. Internacionály v Kodani Mezinárodní svátek žen. Datum 8. března se ale ustálil pevně jako termín MDŽ až po 1. světové válce. Zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci. Ta se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského. Ruské ženy MDŽ poprvé oslavily v roce 1913, v únoru 1917 pak vyšly do ulic pod heslem "chléb a mír". Týden poté byl ruský car donucen abdikovat a prozatímní vláda schválila mimo jiné i volební právo žen.