Od těch dob se ale ta globál brutál pandemie rozlezla všude. Zejména díky internetu. A díky těm tzv. „chytrým“ telefonům („fujtajbl, velebnosti“) i do kapes a do kabelek všech desítek pohlaví. Bohužel – tašky a baťůžky školáků nevyjímaje. („Fujtajbl, velebnosti.“) A přitom ta blbá reklama je stále blbější a blbější, a už je dokonce ještě blbější, než je i ta úplně nejblbější. („Velebnosti, a du blejt.“) Avšak POZOR! Vůbec nic proti dobrým a kvalitním reklamám. Jsou tady. Ale bohužel – je jich tu asi jako šafránu. POHOV! 

Pokrok nezastavíš ani v reklamě ani v médiích, čili před lety i tady v ČR vznikl SPIR alias „Sdružení pro internetovou reklamu“, posléze přejmenovaný na „Sdružení pro internetový rozvoj“. SPIR vznikl v době, kdy byla móda tzv. samoregulace v médiích, čili původně vznikl asi hlavně jako obranář proti tomu, aby internetovou reklamu regulovala RRTV coby státní regulátor médií (vč. jejich obsahu). Ale to tam ti tehdejší zakladatelé a lidé ve vedení SPIR jen špatně četli a vnímali zákon č. 231/2001 Sb. Tehdy bylo těch iniciativ pro samoregulaci víc, např. včetně tzv. Rady pro reklamu. 

Mezitím se svět rozvinul, vč. internetu (jak patrno i ze SPIR pro internetový „rozvoj“). Divák, občan, spotřebitel, zákazník, coby namnoze útrpný konzument reklamy, vč. té nevyžádané (nicméně mu vnucené), všechnu tu reklamu zaplatí, coby až ten poslední článek toho byznys marketing media řetězce. A nikdo se ho neptá na jeho názor. Ani stát ne. Ale ptá se vox populi: Kdo a jak tady reguluje (a kdo kontroluje) tu vnucenou reklamu? Včetně té nevyžádané – avšak potažmo vynuceně jakoby „vyžádané“?!?