Pane profesore, v našem posledním rozhovoru jste řekl: „Putin nepřijde, má jiné starosti.“ Z volební kampaně vládních stran a z vyjádření spojeneckých vojenských činitelů však slyšíme, že Putin přijde v roce 2029, nebo dříve, nebo později. Jak tento „programový bod“ vnímáte?

Jsem si vskutku jist, že Vladimír Vladimírovič sám osobně ani jeho tým se do naší vlasti násilně nedostaví. Někteří jím diskrétně pověření už tady jistě jsou, podobně jako jiní diskrétníci a turisté u nás a naši diskrétníci a turisté jinde, aby se kochali. Ale fakt nejsme klíčovou zemí mocenských strategií ve světě, byť jsme možná trochu lákavější i lekavější, protože vždy úslužnější a lokajštější, než naši sousedé. Kdyby už k nám musel Vladimír Putin něco výchovně poslat, že fakt už hodně zlobíme, tož asi spíše něco ze vzduchu, třeba Orešnik. Ale spíše něco levnějšího, že by to pro údiv našeho lidu i stačilo.

Netrápím se ani s tak všestranně zaměstnaným prezidentem Putinem, jako spíše myšlenkou, zda bychom uměli zastavit dnes či zítra třeba jen nějaký dronový roj nebo menší raketu od jakýchkoli teroristů od lesa nebo z podhůří, pokud by náhle fofrem směřovaly na jadernou elektrárnu, mateřskou školku, porodnici nebo ještě daleko hůře třeba na Hrad nebo sněmovnu. Protože jsme povinně absolvovali vojenskou katedru při lékařské fakultě a pak základní vojenskou službu, tak vím, že se dost hovořilo o PVO a PVOS, tedy systému protivzdušné obrany a protivzdušné obrany státu. Nevím, zda ty malé drony nebo malé rakety v obraně  Malé Strany nebo sídel větších i malých stran fakt ohlídají naše stíhačky nebo teprve až ty F-35, na které si spoříme a co přijdou po roce 2035, nebudou-li zrovna hlídat naše zájmy v Arktidě. Laicky se obávám, že moc ne. Možná do té doby ještě úspěšně umřu, ale fakt bych nechtěl umřít předčasně strachem.