Už dnes je mužskými homosexuálními páry (záměrně nepíši registrovanými páry, protože tu množinu nechci zužovat) vychováváno poměrně dost dětí, údajně legálně.
===
Podle § 6 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, "(U)mělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen „neplodný pár“)."
Čili žádost musí podat muž a žena, kteří tvrdí, že jsou pár, a nějak (jak?) doloží svoji neplodnost. To, zda spolu skutečně tvoří pár, se nezkoumá a příslušné zdravotnické zařízení to ani nemá jak ověřovat.
===
§ 775 OZ:
"Matkou dítěte je žena, která je porodila."
Bez výjimky.
===
§ 778 OZ:
"Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas."
To je celkem jasně navázáno na § 6 citovaný shora.
(Pokud by šlo o ženu provdanou, byl by otcem její manžel, samozřejmě)
===
§ 800 OZ:
"(1) Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči.
(2) Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako společní osvojitelé."
Osvojit tedy mohou společně manželé cizí dítě; nebo si jeden z manželů může přiosvojit dítě manžela (dal-li druhý rodič souhlas). Na co přesně míří druhá věta a proč jen u ní je uvedeno, že dosavadní rodič musí přestat být rodič, mi není jasné - doufám, že tím zákonodárce nechtěl říct, že v případě adopce manželským párem dosavadní rodiče smějí v matrice zůstat ... Pro úplnost, dřív zákon aplikaci tohoto ustanovení výslovně vylučoval pro "jiné osoby" žijící v registrovaném partnerství, ÚS to zrušil s tím, že nelze rozlišovat mezi homosexuálními páry žijícími v registrovaném partnerství (partneři by nesměli adoptovat ani individuálně) a homosexuálními páry žijícími mimo registrované partnerství (oba "druhové" by směli adoptovat individuálně, samozřejmě každý jiné děti).
===
§ 804 OZ:
"Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství."
Ta poslední věta připouští tzv. surogátní mateřství, ačkoli jinak není v našem právu vůbec upraveno, tj. např. je dovoleno, aby babička odnosila dítě své neplodné dceři.
===
§ 809 OZ:
"K osvojení je třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte."
===
§ 810 OZ:
(1) Souhlas dává rodič osobním prohlášením vůči soudu. Prohlášení musí splňovat obecné náležitosti právního jednání, je-li však souhlas vázán na splnění podmínky nebo je-li časově omezený, nepřihlíží se k němu.
(2) Dříve než se rodič vyjádří, soud ho řádně poučí o podstatě a důsledcích prohlášení souhlasu a o podstatě osvojení."
§ 813 OZ:
"(1) Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte.
(2) Byl-li souhlas otce nebo matky dán dříve, nepřihlíží se k němu."
===
§ 855 odst. 1 OZ:
"(1) Rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu."
======================================
STORY:
1. Žena se nechá uměle oplodnit na klinice. Společně s ní jako její partner do slovy zákona "neplodného páru" vystupuje homosexuál, skutečný biologický otec. Zda jde o pár i de facto se nezkoumá. Plyne z toho pouze to, že otec nesmí žít v registrovaném partnerství v době, kdy figuruje jako partner uměle oplodňované ženy.
2. Žena dítě porodí. Tím se stává matkou de iure (§ 775 OZ).
3. Její formální partner do "neplodného páru" se stává de iure otcem (§ 778 OZ). Pravděpodobně bude otcem i de facto, ale není to nezbytně nutné.
4. Matka řekne, že dítě nechce. Je předáno otci, který čeká opodál už i se svým homosexuálním partnerem.
(Otázka, co by se stalo, kdyby si to žena rozmyslela, a zda to žena bezprostředně po porodu skutečně řekne nebo se vychází z toho, že to řekla už dřív cestou surogátní smlouvy. Snad právě proto je jí dítě odebráno tak rychle, jak je to jen možné, aby si k němu nestihla vytvořit jakoukoli vazbu a dítě k ní.
Ještě další otázka je, zda tato praxe neobchází § 813/1, jehož účelem evidentně je dát ženě během šestinedělí prostor si vše ještě rozmyslet.)
5. Po šesti týdnech žena prohlásí vůči soudu, že dává dítě k adopci.
AŽ SEM JE TO PRÁVNĚ JASNÉ.
===========
PRÁVNÍ PROBLÉM:
6. Tím, že žena dá platně souhlas k adopci, nepřestane být de iure matkou (§ 855 OZ). Matkou přestane být až právní mocí osvojení.
7. Otec - ta osoba, která dala souhlas k umělému oplodnění matky (§ 6 zák. 373/2011 Sb. - sice souhlas dát může taky, ale zcela jistě neche, on je ten, kdo otcem být chce a kvůli tomu to vše podstoupil.
8. Ergo dítě stále má de iure otce i de iure matku.
9. Partner otce dítě adoptovat nemůže - dala-li souhlas k adopci matka a ne otec, může si je přiadoptovat jen nějaká žena. A určitě ne registrovaný partner.
============
Popsané postupy se v ČR dějí, důkazem jsou homosexuálové vychovávající děti.
OTÁZKA ZNÍ:
Jak se lze legálně zbavit matky, která dala dítě k adopci, když partner otce je adoptovat nemůže a ona nepřestane být matkou dřív než adopcí.
(Řešení, že třeba otec podá návrh na jeí zbavení rodičovských práv mi přijde příliš riskantní - to by se jim v tom mohl začít šťourat soud a OSPOD.)
Psali jsme:
autor: PV
