„Tento prostor se jednou musí stát německým, a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat." Tak pravil dne 2. 10. 1941 zastupující říšský protektor, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a generál policie R. Heydrich. Toho dne se konala porada nacistických prominentů, kde Heydrich načrtl hlavní strategii, jež měla jednak s konečnou platností vyřešit „českou otázku" a jednak nasměrovat nacistickou mašinérii k definitivnímu zlomení českého odboje soustavným potíráním odbojových složek a likvidací vojenské a kulturní elity českého národa.
Heydrichův plán se rodil ještě předtím, než byl Hitlerem pověřen funkcí zastupujícího říšského protektora. Vystřídal ve funkci protektora K. von Neuratha, který nesouhlasil s některými drakonickými opatřeními proti českému národu. Dne 21. 9. 1941 byli pozváni K. H. Frank a Neurath do Hitlerova hlavního stanu v Rastenburgu, kde Frank Hitlerovi referoval o brizantní situaci v protektorátu, a navrhl ostré kroky proti české rezistenci. Hitler jeho informaci vzal na vědomí a posléze řekl jako hotovou věc Neurathovi, že odchází „na zdravotní dovolenou" a s definitivní platností 27. 9. 1941 na jeho místo nastupuje právě R. Heydrich. Ten měl jasné instrukce postupovat co možná nejostřeji proti odbojovým složkám, zlikvidovat její organizační sítě a její hlavní představitele postavit před stanné soudy.
Již druhý den ve funkci, tedy 28. 9., dal Heydrich příkaz k popravě čelných vojenských odbojových představitelů - generála Bílého, Vojty, Horáčka, Svátka, plk. Preiningera a mnohých dalších. Další spolupracovníci generála Bílého generál Homola či Všetička byli zatčeni a popraveni později (Všetička v roce 1942, Homola v roce 1943). Zároveň byl vyhlášen civilní výjimečný stav (stanné právo), který podle „gumového" paragrafu dovoloval v rámci zabezpečení veřejného pořádku „odchýlit se od platného práva".
První stanné právo trvalo až do 20. 1. 1942, během jeho trvání bylo popraveno 489 lidí, další stovky byly deportovány do koncentračních táborů, nejčastěji do Mauthausenu. Stanné soudy, jež sídlily v Praze a v Brně, začaly pracovat naplno, přičemž za dobu platnosti prvního stanného práva vynesl pražský stanný soud celkem 234 ortelů smrti a brněnský 255.
Další porada vedoucích nacistických činitelů protektorátu se pak konala 17. 10. 1941, kde Heydrich hodlal pokračovat v dalším teroru. Zastupující říšský protektor prohlásil, že v represivních opatřeních chce jít dále, aby došlo k úplnému utlumení odporu a pokud možno ke zničení hlavních ohnisek odboje.
Zvláštní pozornost věnoval Heydrich procesu s protektorátním předsedou vlády gen. A. Eliášem, o němž nacistická moc věděla, že aktivně pomáhá odboji. (Eliáš byl členem tzv. Rady starších odbojové organizace Obrany národa spolu s generálem Bílým a Vojcechovským). 28. 9. 1941 nechal Heydrich Eliáše zatknout a usiloval, aby proces s ním proběhl co možná nejrychleji. Proto kontaktoval předsedu lidového soudu v Berlíně dr. Thieracka, který měl do 24 hodin připravit na Eliáše žalobu. Aby dal procesu zdánlivý punc regulérnosti, z taktických a politických důvodů neměl Eliáše soudit „běžný" stanný soud, ale lidový soud. Dne 1. 10. 1941 se pak konal zinscenovaný proces, na jehož konci byl odsouzen Eliáš pro velezradu k trestu smrti. Ten byl však o pět dní později odložen vpodstatě na neurčito, protože nacisté chtěli využít Eliáše jako rukojmí za klid v protektorátu a utlumení odbojové činnosti. Eliáš byl tak popraven až za nacistického běsnění po Heydrichově smrti dne 19. 6. 1942. Eliáš byl jediným premiérem v Evropě, kterého nechala nacistická moc za druhé světové války popravit.
Eliášovou smrti a přípravou Heydrichovy správní reformy přestala záhy protektorátní vláda fungovat jako kolektivní orgán. Heydrich usiloval o důslednější kontrolu vlády, zjednodušil její admnistrativu a nařídil nově vytvořit ministerstvo hospodářství v čele s říšským Němcem W. Bertschem. Na přelomu let 1941 a 1942 tak začíná systematické pronikání německého živlu do administrativy zdánlivě autonomní protektorátní vlády a jejímu faktickému podrobení a dohledu nacistické moci.
Okupační teror, zvláště poprava generála Bílého, vedla londýnskou exilovou vládu k tomu, aby přistoupila k přípravě likvidace R. Heydricha. Zprvu byl zvažován jako cíl K. H. Frank, druhý muž protektorátu, či E. Moravec, volba však záhy padla právě na zastupujícího říšského protektora. Jak známo, atentát byl úspěšně proveden 27. 5. 1942 výsadkáři Gabčíkem s Kubišem.
Heydrichova smrt tak sice na jedné straně spustila do té doby nevídaný teror okupační moci, na druhé straně atentát vyvolal velkou odezvu u západních vlád, což se promítlo v posunu složitých rokování o oduznání Mnichovské dohody a pozdější podpoře obnovy československého státu. I přes nezměrné oběti, které přinesla „heydrichiáda" (druhé stanné právo), bylo provedení atentátu na Heydricha ojedinělým odbojovým počinem, který neměl v okupované Evropě obdoby.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
