Dámy a pánové,

Děkuji za pozvání na tuto akci a za příležitost sedět ve stejném sále s tolika znamenitými osobnostmi. S některými za řečnickým stolem, jiné vidím tady v sále.

Jak mnozí z vás vědí, jsem mimo jiné autorem knihy Prolomení hradeb.  Zatímco první díl popisuje mechanismy, které vedou k likvidaci svobodného světa, v druhém díle, na kterém jsem začal pracovat před pár dny, se zabývám tím, jak tyto mechanismy zkázy vypnout. O pár myšlenek bych se dnes rád podělil.

Je mnoho věcí, na kterých se shodnou asi všichni v tomhle sále a nakolik masivní většina veřejnosti, aby bylo možné tvrdit, že se jedná o vůli lidu. Jedná se např. o názor:

• že by Česká republika měla mít pod kontrolou vlastní hranice.
• že by se děti ve školách měly učit matematice, češtině a dalším užitečným věcem, a že tam neměly být podrobovány politickému školení mužstva.
• že není dobré, když mají v české ekonomice dominantní postavení zahraniční korporace, které svou ekonomickou sílu mění v politický vliv, posouvají zemi k činnostem s nízkou přidanou hodnotou a vyvádějí z české ekonomiky stovky miliard ročně.
• že by na území České republiky měly být uplatňovány české zákony.
• že chlapci by měli být vychováváni tak, aby z nich vyrostli muži a že by vláda neměla utrácet peníze na potlačení mužnosti.
• že sociální výdaje by měly směřovat k starým a nemocným a nikoliv k mladým zdravým mužům z arabských zemí.

A seznam záležitostí, ve kterých je téměř absolutní shoda, by mohl dlouho pokračovat. Existuje jednoznačný konsensus, že mají být podniknuty určité kroky a ony přesto provedeny nejsou.. Jedním z důvodů je to, že Česká republika není demokratickým státem, ale o tom jsem dnes nechtěl mluvit. Nicméně minimálně stejně významnou roli hraje i to, že pokud by se snad našel politik nebo úředník, který by chtěl některou z těch věcí prosadit, rychle by zjistil, že je to nemožné.