Skupina sociálně angažovaných vědců navrhuje zrušit spisovnou angličtinu. Po matematice, dějepise, biologii a všem možném i nemožném, co bylo odhaleno jakožto rasistické, sexistické a vůbec nemožné. Tentokrát je ale rozdíl v tom, že je zdánlivě založené na datech. Děti z chudších rodin si opravdu osvojují spisovnou angličtinu obtížněji než děti z bohatších. Tedy v průměru. Jednotlivé případy se mohou vymykat.

Pochopitelně! Například proto, že v nóbl rodinách se čte víc knih. A když už se dívají na televizi, tak dětem častěji pustí třeba klasickou divadelní hru. A častěji chodí do divadla.

Má se kvůli tomu rušit předmět? A což takhle historicky osvědčené řešení? Co třeba pracovat s nejchudšími dětmi? Co třeba číst s nimi knihy místo sledování debilních videí na youtube? Je to jedna z mála oblastí, kde by granty pro neziskovky měly nějaký smysl. Nejde jen o jazyk. Ty děti by se naučily lépe se soustředit, pracovat na sobě, získaly by víc vytrvalosti. To všechno budou potřebovat, budou mít těžší život, než jejich vrstevníci, co se narodili lépe.