Pospíšil podrobuje jednotlivé úkazy stručnému, leč výstižnému glosování, k němuž je málokdy možno co dodat. Nemusíte s ním vždy souhlasit, ani to po vás nechce. Nabízí jen svoje úhly pohledu, svoje argumenty, svoje závěry. A to je vždy inspirativní a dobré k zamyšlení.

Dobře to shrnul František Mareš v nedávno vydané recenzi na tuto knihu: „Otázky, které si autor Šestého smyslu klade, jsou zdánlivě jednoduché: Změny jazyka a inteligence. Vzdělání a výchova. Víra. Politika. Nové technologie. Informace a panika. Záblesky perspektiv. Jejich složitost se ale objeví v autorových úvahách o nich a odpovědích na ně. Ty se jak barevná skla vitráže kostelního okna spojují v jeden obraz, který ukazuje naši současnost modelovanou rysy Goyových Rozmarů – Los Caprichos.“ Je to zvláštní shoda náhod: dva z nich jsem použil na obálky svých posledních knih. Už tato telepatická shoda s autorem, jehož osobně neznám, ale po přečtení jeho knihy myslím, že mu aspoň v zásadních věcech rozumím, byla jedním z důvodů, proč vložit Šestý smysl do tohoto knižního cyklu.

A ještě jedno máme společné: sledujeme obraz světa často prostřednictvím jeho mediálních zpotvořenin a deformací, způsobených někdy pouhou hloupostí různých takynovinářů, ale většinou z dílny idejí účelových, zájmových, propagandizujících, vnucujících nám názory, které odporují naší životní zkušenosti, jako jediné správné. Možná vám při četbě naskočí reminiscence na totalitní režimy - a naše generace, aspoň její část, stále ještě nosí v paměti minimálně ty dva, které otrávily ono krásné dvacáté století, tu Belle Époque, která skončila u komínů Osvětimi a drátů za Rozvadovem. Pak vězte, že to není náhoda.

---------------

DIGITALIZACE