Za setrvalou schopnost formulovat jasně a přehledně své úvahy o současném světě si vydobyl pověst čelního, chcete-li: konzervativně orientovaného myslitele. Nepochybnost jeho díla mu přinesla mimo jiné, zejména akademické, epolety také třeba vysoké státní vyznamenání z rukou českého prezidenta Václava Havla (v roce 1998), ačkoli toho jistě nebylo možno podezírat z toho, že by měl blízko k pravicové ortodoxii. Právě metál od Havla je potvrzením všestranné respektability Scrutona jako analytika věcí obecných.

Dnes však, jak předvedla kdejakým politicky korektním neřádem zamořená britská administrativa, je Roger Scruton nežádoucí. Je to jistě i proto, že dlouhá léta patří k nejsilnějším kritikům zmatené a byrokraticky dirigované eurounijní integrace. A protože jsou za dveřmi volby do Evropského parlamentu, neuškodí si připomenout v tomto smyslu prorocký Scrutonův text O potřebnosti národů.

Hned v úvodní předmluvě text a jeho autora charakterizuje Robert Rowthorn z Kings College, Cambridge:

“Národní stát je v ohrožení. Jeho pozice jsou oslabovány rozšiřováním globálních korporací a nadnárodními institucemi, jakými jsou Evropská unie (EU) a Světová obchodní organizace (WTO). Mnozí liberální intelektuálové se mu navíc vysmívají coby přežitku, který jen vyvolává spory. Roger Scruton však národní stát v této útlé knížce obhajuje. Kritizuje nárůst moci nadnárodních organizací a vysvětluje, proč se liberální intelektuálové, kteří podporují tento trend, mýlí. Ačkoliv by byl Scruton normálně řazen mezi konzervativní myslitele, jeho obhajobu národního státu nelze snadno zařadit do konvenčního politického spektra. Jeho argumenty vycházejí z obecných demokratických a kosmopolitních principů, které mohou oslovovat jak levici, tak i pravici.

Životaschopná demokracie vyžaduje existenci společenství, v němž se většina lidí cítí být jeho součástí a je mu povinována svou loajalitou. Lidé se musejí cítit jako součást kolektivního „my". Musejí být propojeni pouty oboustranného závazku, který zajistí, že si v nouzi navzájem pomohou, který je motivuje k účasti na politickém životě, ale také k respektování závěrů demokratického procesu v případě, když prohrají. Zároveň musejí mít pocit, že jsou důležitá rozhodnutí, která mají dopad na jejich společnost, pod jejich společnou kontrolou. Pokud nejsou tyto podmínky naplněny, demokracie bude upadat, respekt k zákonu se začne vytrácet a společnost se dokonce může rozdělit do bojujících frakcí. Scruton připouští, že teoreticky mohou být tyto podmínky naplněny v různých typech státního zřízení. V moderním světě je však jediným vážným adeptem pro tuto roli národní stát. Globální a regionální instituce a organizace, jakými jsou OSN, EU, WTO nebo nadnárodní korporace, nepředstavují pro národní stát žádné alternativy.