Z rádia nám vyhrává úplně nejvíc ekologická hudební skupina na světě, tedy U2. Bono je pro nás symbolem všeho, zač bojujeme. Jeho podmanivý hlas je jen občas přerušen řetězy, kterými z legrace chřestíme a zároveň si tím dodáváme kuráže.

V batohu mám termosku s čajem v bio kvalitě, mrkev v bio kvalitě, ovesné klíčky v bio kvalitě, chléb v bio kvalitě a ovčí sýr z farmy, kde zadarmo pomáhám ve svém volném čase. A potom...nevím, jestli to můžu takhle prozradit. Prostě, pak tam ještě mám tatranku, která v bio kvalitě není. Tak to hlavně nevyzvoňte holkám. Ty by se z toho zbláznily!

Cesta rychle ubíhá a nás pět (já, Magda, Helena, Simona a Hedvika) se krásně bavíme. Helena si právě bere na ruce hygienické rukavice a šklebí se u toho, jako kdyby se měla do několika vteřin pozvracet. Už připravuji pytlík (jistě, že ne igelitový a už vůbec ne papírový!) a v tom vidím, že je to jen legrace. Helena právě vytáhla knížku od „tuneldědka", jak říkáme VAŠEMU prezidentu Klausovi (NÁŠ prezident to totiž fakt nejni). Všechny se dáváme do hurónského smíchu a zároveň si před sebe dáváme pytlíky. Jakože chceme zvracet. Je to kniha s názvem „Modrá, nikoli zelená planeta". "Kde si to vyhrabala", ptám se Heleny? Odvětí, že ji našla v Levných knihách. Nebyla ovšem na pultech, ale ležela na zemi - jako podpěrka pod stolem. S Helčou je psina!

SLEDUJEME téma boj o Šumavu

Potom se Helena začne tvářit hrozně vážně a obřadně. Otevírá s hranou úctou první stránky a začne předčítat nějaké kydy o „svobodě" a hrozbě ekologie. Cha cha. Ten starej senila už fakt žije mimo realitu. Jakápak svoboda? Ve věci ochrany přírody myslíme jen na ochranu přírody. Svoboda je buržoazní přežitek a maloměšťácká vějička proti všemu, co nepřichází od pravicových věrozvěstů.