Profesor Karel Engliš patří mezi výrazné osobnosti české národohospodářské vědy. V době tzv. první Československé republiky byl ministrem financí v šesti vládách a zastával funkci guvernéra Národní banky Československé. Působil jako univerzitní pedagog a vědec, vytvořil teleologickou hospodářskou teorii a patřil k zakladatelům brněnské ekonomické školy. Jeho dílo je velmi rozsáhlé, zejména jde o národohospodářská díla a monotematické studie, k tomu mnoho článků k aktuálním otázkám peněžní a finanční politiky a množství polemik a diskusí s odpůrci.

Připomeňme si tuto osobnost, kořeny, ze kterých vzešla, prostředí a osobnosti, jež ji formovaly v průběhu života, a názory a činy teoretického i praktického národohospodáře a politika, univerzitního profesora a vědce.

Fenoménem v jeho životě je rodná slezská obec Hrabyně. Prožil zde šťastné dětství, pravidelně se sem o svých dovolených vracel, ale také zde prožil neradostné stáří. Pocházel ze skromných poměrů (byl nejmladším z devíti sourozenců), otázka financí byla velkým problémem po celá jeho gymnaziální i univerzitní léta, proto si přivydělával kondicemi, doučováním dětí z lépe situovaných rodin, což svým způsobem bylo počátkem jeho pedagogické činnosti. Ve svém studiu byl velmi pilný, snažil se mít výsledky, k jeho vlastnostem patřila přirozená inteligence, pevná vůle, sebekázeň a pracovitost.

Při studiích právnické fakulty české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze navštěvoval přednášky profesora Albína Bráfa, jenž ovlivnil celou generaci českých národohospodářů. Engliš patřil mezi několik vyvolených studentů, které přijal na své proslulé prestižní semináře, což jej definitivně nasměrovalo k nauce o národním hospodářství. Díky Bráfovi studoval necelý rok i na univerzitě v Mnichově, a také na jeho doporučení nastoupil do Zemského statistického úřadu pro království České. Posléze působil na ministerstvu obchodu ve Vídni. Engliš však byl rozený pedagog, a proto po habilitaci na docenta národního hospodářství na brněnské technice (VUT Brno) opustil úřednický post a později se zde stal profesorem. Připomeňme, že česká technika fungovala v Brně od konce roku 1899 a byla výsledkem českých snah o druhou českou univerzitu, což pro nevraživost Němců rakouská vláda neudělala a rozhodla jen o zřízení této vysoké školy.

V roce 1913 byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu. Posléze vstoupil do Lidově pokrokové strany Adolfa Stránského. Tato strana později vplynula do Československé státoprávní demokracie, v březnu 1919 přejmenované na Československou národní demokracii. Engliš patřil k čelným vůdcům moravského křídla národní demokracie společně s Jaroslavem Stránským. Rodina Stránských vlastnila nejčtenější moravský deník Lidové noviny, v němž také Engliš často publikoval. Po vzniku Československa 28. října 1918 tak byl Engliš vržen do pražské politiky. Ač jeho dosavadní politické zkušenosti byly krátké, byl z Brna vyslán do Prahy, aby byl „spojkou“ v Národním výboru. Vedl moravskoslezskou kancelář a byl členem permanentní komise, která se věnovala přípravě nových zákonů, následně se stal poslancem Revolučního Národního shromáždění. Připravil zákon o obchodních platidlech, což byl de facto první měnový zákon. Ministr financí Rašín ho odmítl realizovat, měl již jiné řešení. Šlo o první názorový střet těchto dvou osobností.