Radim Uzel: Práva matky proti právům nenarozeného dítěte

7.6.2017 2:08 odp.

Většinou nebývá sporu o tom, že každý člověk je pánem svého vlastního těla. Například každý jedinec má právo odmítnout lékařské ošetření, dokonce i v případě, že je tím ohrožen jeho život. I v medicíně však existují výjimky.

Radim Uzel: Práva matky proti právům nenarozeného dítěte
Foto: Hans Štembera
Popisek: Radim Uzel na autogramiádě Lubomíra Štrougala

Například psychiatr intervenuje zcela legálně a provádí zákroky i proti vůli svého pacienta, ve svých rozhodnutích vychází z jeho změněných psychických schopností. Proti ošetřujícímu psychiatrovi se často koncentruje zloba a frustrace nejen ze strany pacienta, ale také od členů jeho rodiny a nejbližšího okolí, nicméně léčebné úsilí psychiatra (uplatňované i násilím) je s požadavky lékařské etiky v plném souladu. Léčba psychiatrických i nepsychiatrických pacientů proti jejich vůli je ve většině právních systémů zpravidla dobře definována.

Americká lékařská asociace definuje principy lékařské etiky jako „standard chování definující čestné počínání lékaře … Etické hodnoty úzce souvisí s právními zásadami, avšak etické povinnosti často nad právními předpisy převažují … Ve vyjímečných případech nejasného práva etická zodpovědnost přebírá úlohu právních závazků a nad těmito závazky převažuje“

Poměrně novou oblastí, zahrnující morální a etický konflikt pro lékaře, je problematika práv lidského plodu. Těhotná žena a plod představují unikátní vztah, ve kterém je plod zcela závislý na matčině výživě, životosprávě a přežití. Navíc je ještě matka zodpovědná za realizaci veškerých lékařských rozhodnutí, která mohou mít na plod vliv. Potrat je legální lékařský zákrok ukončující život plodu. Rozhodnutí o prenatální péči, konzumaci alkoholu, užívání drog, a všech okolnostech způsobu života je výhradním právem matky. Existuje okamžik, kdy práva plodu nabývají před svobodným rozhodnutím matky prioritu? Má plod právo narodit se živý a zdravý? A jestliže ano, ve kterém okamžiku těhotenství těchto práv nabývá? Má společnost zájem na zdravém vývoji plodu? A jestliže ano, disponuje společnost vůbec tímto právem? Může být matka i proti své vůli přinucena podstoupit lékařský zákrok umožňující zvýšení šance na přežití plodu?

Zodpovězení těchto otázek představuje často medicínské dilema a odpovědi nemohou být pouze bílé nebo černé, dokonce ani z hlediska soudních rozhodnutí. Také priorita práva matky a práva plodu bývá řešena většinou v rámci určitých tradic, zvyklostí a konsensu. Právní systémy jednotlivých zemí připouštějí, že jde zpravidla o řešení arbitrážní a právo se tak snaží reflektovat obecně přijatá mravní kritéria.

Přesná demarkační čára mezi právy plodu a matky neexistuje

Američtí právníci Mohaupt a Sharma uvedli už v roce 1973 kasuistiku 34 leté matky v 41.týdnu těhotenství odmítající indukci porodu. Existuje vysoká pravděpodobnost, že bez tohoto zákroku bude donošený a životaschopný plod vážně ohrožen na životě. Navzdory této situaci a po důkladném poučení matka trvá na konzervativním postupu. Stanovisko Americké lékařské asociace prohlašuje, že přání těhotné ženy vždy převažuje nad všemi ostatními hledisky. Procesní právo přesně nepostihuje dilema tohoto případu, není jasné, zda soudem přikázané provedení císařského řezu zachraňující život dítěte může převažovat nad soukromými právy matky.

Přesná demarkační čára mezi právy plodu a právy matky neexistuje. Většina rozhodnutí vychází z toho, že práva plodu rostou s jeho zvyšující se životaschopností. Rozhodnutí musí být také často činěna s ohledem na stupeň invazivnosti plánovaného lékařského zákroku. S vyšší invazivitou a náročností výkonu roste opět rozhodovací pravomoc matky.

Často diskutovanou oblastí kompetence práv matky a práv plodu je také problematika umělého potratu. Zde bývá často citováno známé rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Roe v Wade z 22. ledna 1973.

Neprovdaná těhotná žena, která si přála ukončit své těhotenství potratem, se obrátila na Nejvyšší soud s žádostí o deklaratorní prohlášení, že zákony státu Texas, týkající se provádění umělého potratu, jsou protiústavní. Tyto zákony zakazovaly provedení umělého potratu s výjimkou lékařské indikace zachování života ženy. Ve svém nálezu Nejvyšší soud USA konstatuje, že:

  1. Právo na soukromí zahrnuje rozhodnutí ženy zda ukončit či neukončit své těhotenství;
  2. Právo ženy rozhodnout o ukončení těhotenství není absolutní a může být v některém ohledu omezeno zájmem státu o zachování zdraví ženy, k použití náležitého medicínského postupu a k ochraně potenciálního lidského života;
  3. Nenarozený plod není zahrnut pod pojmem „člověk, osoba“ (person), jak je užíván ve 14. dodatku Ústavy.
  4. Před ukončením prvního trimestru těhotenství nesmí stát omezovat nebo usměrňovat příslušné rozhodnutí lékaře vyplývající z konzultace s pacientkou o ukončení jejího těhotenství;
  5. Po ukončení prvního trimestru těhotenství až do okamžiku (point in time), kdy se plod stává životaschopným, může stát regulovat způsob provádění potratů pouze opatřeními směřujícími k uchování a ochraně zdraví ženy.
  6. Od okamžiku, kdy se plod stává životaschopným, může stát úplně zakázat provádění potratů s výjimkou těch, které jsou nezbytné k záchraně života nebo zdraví matky.

Tzv. práva plodu mohou znamenat pohled na plod jako na nezávislou bytost

V obsáhlém spisu týkajícím se práv plodu se uvádí: „Náš právní řád považuje historicky plod za část ženského těla a v důsledku toho mu neposkytuje žádná práva jako samostatné bytosti existující odděleně.“ Tzv. práva plodu mohou znamenat pohled na plod jako na nezávislou bytost, oddělenou od matky a se zájmy vůči matce třeba i nepřátelskými. Matka může být přinucena k císařskému řezu třeba násilím a proti své vůli. Dítě by tak mohlo obžalovat svou matku pro poškození vyplývající z jejich činností a jednání nebo nedostatku nějakých aktivit v průběhu těhotenství.

Pohled na plod prostřednictvím právního systému je spíše sociální než biologický. Podle názoru renomovaného právníka Roberta H. Blanka je samotný pojem „práv plodu“ deformací skutečnosti a zatemňuje to, co by mělo stát v popředí zájmu, to je zdraví nenarozeného dítěte. Toto úsilí nespočívá v tom, že plod má nějaká práva, ale spíše v tom, že dítě, které se jednou má narodit by mělo být ochraňováno odvratitelných poškození v průběhu těhotenství. Pokročilé metody prenatální diagnostiky a ultrazvukové vyšetření přestává z nenarozeného dítěte dělat „zázrak a tajemství v děloze“. Všechny tyto procedury přispívají nejlépe k jeho prenatálnímu poznání a uznání.

Pokud vůbec uvažujeme o právech plodu, tato práva by měla být vztažena zásadně k jeho životaschopnosti. V prvním trimestru těhotenství zřetelně převažují práva matky, což znamená, že má v té době plné právo žádat o provedení umělého potratu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v té době právo plodu, narodit se živý a zdravý, ještě neexistuje. V okamžiku nabytí životaschopnosti toto právo plodu začíná narůstat a nejvyšší hodnoty nabývá před porodem. V posouzení převahy práv matky a práv plodu ve druhém a zejména pak ve třetím trimestru těhotenství neexistuje mezi těmito právy žádná jednoznačná demarkační čára a všechny případy by měly být posuzovány individuálně. V posuzování jednotlivých případů zde bude hrát roli kromě stavu a životaschopnosti plodu také náročnost lékařského výkonu a riziko pro zdravotní stav matky.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

Připouštíte, že policie někdy selže

V poslední době je to bohužel čím dál častější jev. Vy za ním vidíte generační obměnu. Co ale třeba vyčerpanost policistů? Podle mě jich máme málo. Není třeba vyřešit i toto? A co třeba jejich financování?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Milost, z které pohoršení pochází

16:31 Zdeněk Jemelík: Milost, z které pohoršení pochází

V době, kdy byl prezidentem republiky Václav Klaus, jsem se často věnoval agendě žádostí o milost. V…