Původně jsem se nechtěl k selhání Frau Merkel v závěrečném tažení jejího politického životavyjadřovat. Bedlivě jsem sledoval ohlasy, ale chybí mně v nich to nejdůležitější. Totiž to, že svým vyjádřením podlým způsobem, skutečně podlým, zaútočila na samotnou podstatu Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, kterou podepsali tehdejší český ministerský předseda Václav Klaus, německý spolkový kancléř Helmut Kohl a oba ministři zahraničí obou zemí v Praze dne 21. ledna 1997. Podrobněji k tomuto zásadnímu dokumentu ZDE

Protože dokument klade pevný a nezpochybnitelný základ pro rozvoj dobrých vztahů mezi oběma zeměmi, zdůrazňuje hned v prvním bodu to nej-nej-nejdůležitější:

Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny.

To proto, aby se nějaký chytrák, či přesněji gauner, od sebe nepokusil jakýmkoli způsobem odtrhnout nesrovnatelně větší zlo od zla následného a řádově menšího. Původní a následné zlo jsou pak z hlediska historických reálií popsány v navazujících dvou bodech:

II
Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.