Kromě spolkového prezidenta Alexandra Van der Bellena a předsedy Národní rady Wolfganga Sobotky vystoupil také prezident Mezinárodního osvětimského výboru Marian Turski a prezident Vídeňské židovské komunity Oskar Deutsch. Rovněž polský místopředseda vlády a ministr kultury a národního dědictví Piotr Glinski, rakouský ministr zahraničí Alexander Schallenberg, spolková ministryně pro evropské záležitosti Karoline Edtstadlerová a spolková tajemnice pro umění a kulturu Andrea Mayerová.

Ve svém projevu Van der Bellen zdůraznil bolest, že mezi pachateli byli též Rakušané. „A je naší vůlí a naší povinností pamatovat na to, že nejen oběti, ale i pachatelé byli součástí naší společnosti a byli jí formováni,“ pokračoval ve svém projevu spolkový prezident. I když Rakousko již neexistovalo jako stát, ale bylo součástí „Třetí říše“ jako „Ostmark“, „mnoho lidí v naší zemi bylo mezi pachateli nacistického vyhlazovacího programu,“ uvedl. „Všichni tento příběh známe, a přesto to bylo dlouho státní doktrínou, že Rakousko bylo první obětí nacionálního socialismu“ a ignorovalo, že mnoho lidí v naší zemi bylo pachateli. To se také odrazilo v první rakouské výstavě zahájené v Auschwitz v roce 1978, kterou nyní nahrazuje nová expozice, která také ukazuje zapojení Rakušanů jako pachatelů. Vzpomínku na oběti holocaustu lze spravedlivě napravit „pouze pokud zajistíme, aby lidské opovržení, myšlení obětního beránka a násilí již nikdy nebyly použity jako politické nástroje,“ zdůraznil spolkový prezident. "Nikdy více" znamená, že se rozhodně postavíme proti jakémukoli pokusu zničit právní stát a liberální demokracii a bránit základní a občanská práva. „Už nikdy více“ znamená postavit se proti pokušením nacionalistického nadřazování a zajistit rovnocenné soužití. „Nikdy více“ znamená především: žádná tolerance vůči rasismu, žádná tolerance vůči antisemitismu, řekl Van der Bellen.

Předseda Národní rady Sobotka upozornil, že „ není daleko z Vídně do Auschwitz-Birkenau, ani prostorově, ani časově.“ Vzpomínka vyžaduje důsledky z „tady a teď, zítra a pozítří“. Nesmí dojít k „žádnému kompromisu s antisemitismem“, zdůraznil což zjevně znamená bojovat proti antisionismu a delegitimizaci Státu Izrael se vší rozhodností. Žádná ideologie, žádné hnutí, žádná strana, žádné náboženství nemá právo povznést se nad ostatní, nad demokracii a právní stát.