Skrzevá naše žaloby už nic neprojde, žádné rozhodnutí nikoho, chceme mít silný vliv na rozhodování těch, zatím ještě, nejvyšších a nad námi. Chceme to tak, aby nás nikdy nikdo a za nic nemohl odvolat. A posichrujeme si ti přes Piráty i v Bruseli.

Hlavně takto si lze vykládat lítý boj vrchních státních zástupců pod vedením nejvyššího státního zástupce za podobu novely zákona o státním zastupitelství. Sice formou mírné kultivovanosti, ale urputně trvají naši nejvyšší žalobci na tom, že chtějí být v podstatě neodvolatelní, dokonce ti řadoví ani za profesní pochybení, o těch vrchních a vysokých, nejvyšších, dle nich, nesmí rozhodovat v podstatě nikdo. A o tom, kdo se mezi ně dostane, kdo bude jeden z nich, chtějí do facto rozhodovat zase oni, byť mají zastupovat stát, který logicky vede vláda a její ministři a také je tato vláda jmenuje do funkcí, aby stát zastupovali.

Tak jednoduché to je. Prostě i oni chtějí vládnout. Až by se chtělo říct to staré už a známé, rozšířil se nám tady takový nešvar. Všichni chtějí vládnout. Volby nevolby.

Protože nebude-li nad státními zástupci prachžádný nadřízený, jejich moc bude nedozírná, byť tento jejich vysněný stav deklarují jako "posílení své nezávislosti". Zase, z logiky věci, buďto jsou nezávislí, nebo nejsou. Jsou teda, dle nich, teď nějak méně nezávislí, někdo jejich závislost omezuje? Kdo, čím, jak? Vždyť kromě toho, že mají takovou funkci, jsou také svobodnými občany, proč se nebrání nějakému omezování své nezávislosti, všemi možnými způsoby?