Likvidace politických protivníků v boji bez rukaviček, bez elementární politické kultury, o kultivovanosti už ani omylem nemluvě, slušnosti jakbysmet. Ta moc, mana lahodná, u některých ještě zůstala v chuťových pohárcích, byť už jenom ve stopovém množství, k jiným se doneslo aroma docela blízkým čicháním už a chuť se jí nadlábnout je neodolatelná.

Snad všichni, co už pobrali rozum tenkrát, před třiceti lety, si pamatují, že ty davy lidí na náměstích a v ulicích chtěly, volaly po čisté, bezpřívlastkové demokracii (ona, pro nepamětníky, tady byla "socialistická demokracie") a svobodných volbách. Tehdejší běh světa a času byl příznivý a zadařilo se, díky právě té příznivosti doby, ničemu jinému, i když si zásluhy dnes dělá, přisvojuje, kdekdo a kdejaké.
Říká se, že každá revoluce požírá a požere časem své tvůrce, strůjce. Svět se ale mění a ne každé pravidlo se zákonitě musí naplňovat. Rozhodně ne do důsledků a detailů. Protože můžeme dnes už docela zřetelně vidět, jak "revoluci" Listopadu 1989, její výsledky a jásavé vítězství doslova sežrali, prožrali, rozkradli, vytunelovali vůdcové davů, mnohdy narychlo sehnaní z chat a chalup, někteří i ze zahraničních azylů.

Čas oponami trhá furt a stále, dnes už ale ani opon není třeba, vše je mnohem průzračnější a čiřejší, informační dálnice a rychlodráhy, nové technologie umožňují vidět do všech skoro zákulisí. A jeden se nestačí divit.

Demokracie se zase opentlovává všelijakými přívlastky a charakteristikami, volby sice svobodné jsou, ale jejich výsledky, pokud se některým nelíbí, nejsou respektovány, ti někteří je neuznávají a zase se shánějí davy do ulic a na náměstí. Ti sháněči, naháněči, biřici už ale jenom plní přání těch v pozadí, davem umně, sofistikovaně manipulují. Ono jim to i jde, poněvadž ty davy jsou bizarně malé a v podstatě nevědoucí, za co a pro co vydávají své svaté nadšení. Tady platí beze zbytku - lidi chtějí být klamáni, tak je budem klamat.