Prvoplánově k volbě prezidenta přistupuje jako k volbě nejvyššího státního funkcionáře. V tomto konkrétním kole, v němž kandidují dva starší pánové, se tedy nechovám jako porotce soutěže „Mister senior“, nepřesně česky – o sympatického dědu. Stačí mi v tomto směru, když kandidát má, jako bonus charisma, ale nutné to není.

Na nejvyšší post ve státě samozřejmě preferuji státníka, což je politik, který se už veřejnosti prezentoval státnickými činy. Důvodů pro takovou preferenci je několik, ale dva hlavní se dají vyjádřit slovy kvalifikace a kompetentnost. To znamená vzdělání v některé disciplině společenských nauk. Za druhé pak celý soubor ve veřejné činnosti již prokázaných vlastností jako, politické znalosti, zkušenosti, mnoho dovedností, minimálně od rétoriky přes vedení jednání po schopnost navrhovat a realizovat kompromisy. Bonusem je pak charakterová pevnost, celoživotně zjevné přesvědčení, jasné vyjadřování k veřejným záležitostem, mluva srozumitelná prakticky každému a především prověřená preference zájmů státu a jeho většinového společenství, čti neposluhování minoritám a zahraničním tlakům. V tomto směru doslova nesnáším politiky, kteří čím více mluví, tím méně toho posluchačům sdělí. A už vůbec nejsem ochoten akceptovat recitátory frází a prokazatelně cizích myšlenek.

Pokud by nebylo v zemi státníků, volil bych alespoň politika s jeho předpoklady. Nejsem tak pyšný, abych posuzoval, kdo je v ČR v současnosti státníkem, nebo dokonce zda nějaký se tady vyskytuje. Musím ale poznamenat, že už ve volbách před pěti lety proti sobě prokazatelně stáli dva státníci. Jeden uznávaný více v zahraničí, druhý doma.

Že u nás asi nyní není státníků, usuzuji mimo jiné i podle toho, že vůbec žádný z aktivních politiků, na státnický post nekandidoval. Jak je vidět, mají asi tak veliký nedostatek státnické sebedůvěry, kolik mají naopak drzosti všichni ti političtí cipové, kteří letos kandidovali. Na tomto místě si dovoluji přispět ke zvýšení všeobecné vzdělanosti především obyvatel České kotliny, i když i některých ve Slezsku. Slovo, jež jsem použil, není v žádném případě vulgarismem, jak mohou soudit neznalí. Již Slovník hornické mluvy vydaný jedním z ústavů Československé akademie věd víc jak před půl stoletím uvádí, že mnou použitý termín označuje nezkušeného horníka. V mém myšlenkovém postupu jsem jenom pojmu užil přeneseně na jakoukoliv lidskou činnost.

Tvrdím-li, že na funkci prezidenta preferuji především státníka, teprve potom politika, pak to rovněž znamená, že bych při nutnosti výběru mezi dvěma nepolitiky kandidujícími na funkci hlavy státu, na svou občanskou povinnost plně rezignoval. Řečeno srozumitelněji, nešel bych k volbám, ale velmi aktivisticky bych proti takovému stavu protestoval. I když ne tím způsobem, jako jistá Ukrajinka, ale to zase jenom proto, že bych pro média určitě nebyl patřičně fotogenický.