Obyvatelstvo osmadvacítky to ví dávno, ale objevují se dokonce i střízliví politikové, kteří si tristní stav Evropy uvědomují, a  po supersocialistickém experimentu plánují návrat k mezinárodní spolupráci podle historií ověřených schémat.

Existuje několik pozitivních signálů, že by spolupracující, suverénní evropské státy mohly vyváznout z pasti, kterou připravily mezinárodní bankéřské „elity“ prostřednictvím svých unijních loutek. Dá se identifikovat také nepřehlédnutelný potenciál negativních událostí, jež mohou naopak uvrhnout Starý kontinent do chaosu a krvavé lázně. Napřed k těm pozitivům.

Německo odmítlo genocidu, Ukrajina ji připravuje

Výrazně o sobě dali vědět poslanci Bundestagu. Jejich odsuzující postoj ke sto let staré osmanské genocidě arménského obyvatelstva zaslouží úctu. Stejně jako přiznání vlastní odpovědnosti v podobě tehdejšího německého nicnedělání, které vlastně hekatomby křesťanských obětí nepřímo umožnilo.

Sultán dokonce odvolal svého vezíra v roli velvyslance do Ankary „ke konzultacím“, německý velvyslanec byl naopak povolán „na kobereček“. Slibné. Taková „soudržnost“ banditského paktu NATO naznačuje, že když opravdu dojde k mele, pojedou si členové Aliance v Evropě spíše tak nějak „na vlastní pěst“.