Václav Klaus: Po sedmi letech opět v Baku

20.06.2022 16:25 | Komentář

Do Ázerbájdžánu, přesněji do Baku, mne přivedlo již deváté, tzv. Globální fórum, kterého jsem se zúčastnil již v roce 2015. Tuto zemi, která má stejný počet obyvatel jako Česká republika a ze které dovážíme zhruba pětinu naší ropy (z Ruska polovinu), známe strašně málo. Každá návštěva je proto cenná.

Václav Klaus: Po sedmi letech opět v Baku
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus

Země se nachází v jižní části Kavkazu mezi Černým a Kaspickým mořem. Zrodila se jako my po skončení 1. světové války, v roce 1918 se zbavila carského Ruska, aby však byla v roce 1920 Ruskem brutálně napadena a o dva roky později se stala součástí Sovětského svazu. V letech 1988-89 znovu propukly masové protesty Ázerbájdžánců. V Baku byly – v éře Gorbačova – milionové demonstrace. Brutální moskevská moc znovu zasáhla a výsledkem byla spousta lidských obětí. Období, které pro nás bylo koncem komunismu, bylo pro ně koncem nadvlády Ruska. Dekomunizace našeho typu tam však neproběhla. Transformace byla neúplná a až příliš gradualistická. Určitě až dosud chybí v politické oblasti. Ekonomický vzestup je – zejména díky ropě – obrovský.

Baku začalo svůj vstup na mezinárodní scénu v polovině 19. století, kdy se tam začala těžit ropa. (Mimochodem, ropu má, ale benzín dováží.) Ropa, a zejména období vysokých cen ropy, je hlavním zdrojem bohatství země, která je jinak suchá, vlastně je to – mimo území Kavkazu – typ polopouště. Návštěvník má po příjezdu pocit, že je kdesi v Dubaji či Kuvajtu, ne v postsovětské zemi. Modernost Baku je zajímavá. Není to prázdné přejímání dnes moderní světové architektury. Je to Blízký Východ se svou vlastní tradicí, která tu do minulosti sahá hlouběji než u nás. Sedmdesát let komunismu ji nevyvrátilo.

Tohoto fóra se letos zúčastnili zástupci z více než 50 zemí, a to nejen z této části světa. Toto místo a tato účast dává diskusi problémů dnešního světa úplně jinou perspektivu. Člověk si musí přiznat, že by se výlučně svou „domácí“ perspektivou neměl nechat zcela pohltit. Rusko-ukrajinskou válku tu vidí jako válku „in the heart of Europe“, zatímco my víme, že se tato válka v srdci Evropy neodehrává, i když ono hypotetické srdce Evropy a tedy nás, kteří si myslíme, že jsme „im Herzen Europas“, tato válka tragickým způsobem ovlivňuje a pozměňuje.

Odlišnost perspektivy ukazuje i to, že ve svém úvodním vystoupení ázerbajdžánský prezident Alijev asi 80 % svého dlouhého projevu věnoval válce, slovo válka bylo stále opakováno, ale bylo to o ázerbajdžánsko-arménské válce v Karabachu (dříve Náhorní Karabach) na podzim roku 2020. Také stále hledá „peace agreement“ (mírovou dohodu).

Tón debaty o Ukrajině udávají Gruzínci a Poláci, jiní jsou zdrženlivější. Ázerbájdžán ruskou agresi odsuzuje a pomáhá Ukrajině – i bezplatnými dodávkami ropy – ale v OSN o sankcích nehlasoval (a Arménie se zdržela hlasování). Jasné pozice zastávají pobaltské státy a Amerika. Za freudovské přeřeknutí považuji rozhořčený projev jedné ex-političky, která pateticky řekla: „Ruská invaze do Polska … promiňte, vlastně na Ukrajinu…“. To nebylo čisté přeřeknutí se.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Zdravé školní jídelny a kvalitní výživa od útlého věku

Jsem jedině pro, ale uvědomujete si, že právě zdravou stranu si čím dál víc lidí nemůže dovolit? Vždyť už teď řada rodičů nemá ani peníze na školní obědy, a jestli by byli kvalitnější, což jsem pro, asi by byli i dražší, a tím pádem na ně nebude mít ještě víc lidí. Nebo máte snad řešení? Jaké?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Kde je zakopaný pes

17:30 Jiří Weigl: Kde je zakopaný pes

Jedním z brizantních témat letošních voleb je blížící se zavedení systému obchodování s emisními pov…