Před léty jsem byl v zastupitelstvu jedné pražské městské části. Bylo to v 90. letech století již minulého. Zažívali jsme obrovský atak pravicových politiků, jejich hesel, jejich blábolů; kupř. starosta téměř na každém zasedání zastupitelstva vykřikoval, protože si to přečetl v primitivních příručkách, že se musí všechno zprivatizovat, jenom to je ta správná hospodářská politika. Říkali jsme jim, i když to věkově byly i osoby středního věku, říkali jsme jim pro jejich primitivní názory pravicoví svazáci. O některých jsem se domníval, že kdyby žily v letech padesátých, svazáky v modrých košilích by také byly – jen se znakem tehdejšího svazu mládeže, nikoli se znakem ptáka - říkali jsme, že jde o straku - jako tomu bylo nyní.
Unikátním blbem byl ve skvadře Občanské demokratické strany (ODS) pán, asi tak k pětapadesáti, inženýr přes nějaké technické záležitosti. Kromě toho, že byl zastupitelem, byl též poradce nějakého poslance za stejnou politickou stranu.
V zastupitelstvu se každý rok rozdělovaly dary různým organizacím, sportovním, kulturním a jiným, též lékařskému porodnickému zařízení. Dar pro ně činil dvacet tisíc korun. Jednak pro toto zařízení, které takovou částku na svůj provoz spotřebovalo asi za jeden půlden, šlo spíše o chvalořečení, nastávající matky o něj měly velký zájem, a také daná částka byla pro městskou část s rozpočtem blížícím se miliardě pakatel. Dary rozdělované po desítkách tisíc nebyly nikdy záminkou pro politické spory. Kupodivu se všichni zastupitelé vždy shodli.
Kromě případu toho porodnického zařízení, kde maminky rodí pod vodou a za zvuků hudby. Jako jediný ze zastupitelstva hlasoval proti jakémukoliv daru pro ně ten pravicový svazák. Nafetovaný frázemi z politických příruček a tom, co je správně pravicové, se přihlásil ke slovu. Svůj nesouhlas zdůvodnil tak, a to se lze v jedné cvičebnici echt pravicového myšlení skutečně dočíst, že on je pro svobodu, že nastávající matky nemají být závislé na státu, tím jsou nesvobodné, mají být na něm nezávislé, a tím jsou svobodné, a tedy že mají rodit doma a že on proto nebude podporovat zařízení, ve kterém nastávající matky svoji svobodu ztrácejí. Styděly se za něj i soudružky z ODS; po jeho vystoupení mu šeptaly, že je vůl.
Takže to byla pravicová teorie. A pravicová praxe? Po čase jsem ho potkal, věděl jsem, že se chystá být od své dcery dědečkem, a tak jsem se ptal tak, co, pane inženýre, už jste dědečkem, a on se začal rozplývat, což je správné, že jeho vnučka je nejkrásnější dítě, je mimořádně inteligentní, to se hned pozná, obě jsou v pořádku … a já se zeptal a kde vaše dcera rodila? a ten pravicový ideolog povídá no v Ústavu pro matku a dítě v Podolí, tam je to prý nejkvalitnější…
Když jsem řekl ale to vaše dcera byla nesvobodná, když nerodila doma, a byla závislá na státu … tak se otočil, odešel a už se mi vyhýbal.
Jednota teorie a praxe musí přece být, že.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
