Před léty jsem byl v zastupitelstvu jedné pražské městské části. Bylo to v 90. letech století již minulého. Zažívali jsme obrovský atak pravicových politiků, jejich hesel, jejich blábolů; kupř. starosta téměř na každém zasedání zastupitelstva vykřikoval, protože si to přečetl v primitivních příručkách, že se musí všechno zprivatizovat, jenom to je ta správná hospodářská politika. Říkali jsme jim, i když to věkově byly i osoby středního věku, říkali jsme jim pro jejich primitivní názory pravicoví svazáci. O některých jsem se domníval, že kdyby žily v letech padesátých, svazáky v modrých košilích by také byly – jen se znakem tehdejšího svazu mládeže, nikoli se znakem ptáka - říkali jsme, že jde o straku - jako tomu bylo nyní.

Unikátním blbem byl ve skvadře Občanské demokratické strany (ODS) pán, asi tak k pětapadesáti, inženýr přes nějaké technické záležitosti. Kromě toho, že byl zastupitelem, byl též poradce nějakého poslance za stejnou politickou stranu.

V zastupitelstvu se každý rok rozdělovaly dary různým organizacím, sportovním, kulturním a jiným, též lékařskému porodnickému zařízení. Dar pro ně činil dvacet tisíc korun. Jednak pro toto zařízení, které takovou částku na svůj provoz spotřebovalo asi za jeden půlden, šlo spíše o chvalořečení, nastávající matky o něj měly velký zájem, a také daná částka byla pro městskou část s rozpočtem blížícím se miliardě pakatel. Dary rozdělované po desítkách tisíc nebyly nikdy záminkou pro politické spory. Kupodivu se všichni zastupitelé vždy shodli.