Jsem z generace „Husákových dětí“. Pamatuji se, jakým způsobem jsme si volili svou budoucí profesní dráhu. Samozřejmě mnoho z nás v osmém ročníku (za mě se odcházelo ze ZŠ v osmičce) nevědělo, jakou cestou se dát. Tápali jsme úplně stejně jako tápe dnešní generace deváťáků. Čím se ale současná doba výrazně liší.

Tehdy bylo celkem nemožné, aby ti, kterým trojka zdobila vysvědčení, uvažovali o střední škole. Tedy chytří spolužáci, které ale nebavilo sedět nad učebnicí, chodili zpravidla na učební obory (podotýkám, že i tehdy byly učební obory s maturitou). Měli to v hlavě dobře srovnané, tedy k šikovným rukám se přidal bystrý úsudek.

Bylo mnoho prestižních učebních oborů, na které byl problém se dostat. I tehdy bylo vzdělávání otevřené. Každý, kdo měl zájem, si mohl kvalifikaci zvýšit (např. z důvodu profesního postupu) a nastoupit v jakémkoli věku na večerní průmyslovku. Věci tak nějak fungovaly.