Byl to projev hloupého až primitivního vojáctví, údajného „chlapáctví“ (tak pojď, rozdáme si to mezi sebou) – ale takové souboje u nás nemají tradici, navíc, domnívám se, že stále je u většiny našich občanů politika chápana jako dialog s občany (nebo že by taková měla být), a nikoliv hádání se v přímém TV přenosu. Logická reakce A. Babiše byla, že bude mluvit s občany, nikoliv s Pavlem. 

P. Pavel k tomu mlčí; dovolil si pouze několik osobních útoků, hlavně na A. Babiše; Pavel nemá kvalifikovaná vyjádření k aktuální vnitro- a zahraniční politice (kromě rusofobně zaměřených výkřiků), o hospodářských problémech mlčí, nic o nich neví (a jeho poradci též ne); je to před problémy naší společnosti skrývající se uchazeč o úřad prezidenta, chce se k prezidenství – pokud jde o politická a hospodářská témata významná pro občany − promlčet. Mlčící kandidát. A dopouští se mnoha trapasů; třeba tvrzení, že prý ano, že je zelený mozek, ovšem prý v tom smyslu, že je ekologista, jinak hodnotit nelze.

Kněz Tomáš Halík (12. 12. 2002) vyzývá Pavla nekádrovat, už prý byl prokádrovaný. Severoatlantickým paktem. Ale to je pochopitelné – nejcennější je vždy prokádrovaný a obrácený Šavel; ten vždy slouží, jak páni potřebují. A někteří občané milují napraveného lotra − přitahuje pozornost.