Okamžik pravdy jako historický zážitek

Když Trump začal mluvit znělo to jako závan čerstvého vzduchu. Čekal jsem, kdy moderátor vystartuje jako bodnutý vosou, aby ho zarazil, jak to dělal Václav Moravec v případě Kobzy a jiných prý dezinformátorů a znemožní mu další proslov. Trump řekl v podstatě to, za co byla učitelka Bednářová souzena a dvakrát vyhozena z práce. Trump prostě řekl pravdu, sice ne celou, na to zřejmě nemá čas, ale podstatnou část. Řekl, že Newlandová tlačila Ukrajince k válce, že on by válku nikdy nedovolil. Ale on vlastně toho ani více říci nemusí. Přiznal tím spoluvinu Západu na rozpoutání války na Ukrajině, což tvrdil už římský Papež dávno a s ním nezávislí intelektuálové, u nás v čele s Václavem Klausem, všechno prý dezinformátoři, senilní mentální blouznivci a hlupáci. Trump potom ještě dodal některé upřesňující informace ohledně osobních zájmů určitých osob na válce. Také řekl přibližně, že se nediví Putinovi, že chování Západu vzbuzuje jeho obavy o bezpečnost své země. Je snad Trump senilní mentální blouznivec? Pro našeho prezidenta je „odpudivá lidská bytost“. Je snad jeho otevřené jednání odpudivé? Jak pro koho. Pro osobu, pro kterou je lež denodenním chlebem, asi ano.

Ale vítězství Trampa není jen otázka války na Ukrajině, prožili jsme totiž jakousi atmosféru okamžiku historické změny, změny ideologie přinášející změnu paradigmatu. Je to podstatný útok na progresivismus. Tramp okamžitě vydal mnoho dekretů, kterými odstraňuje progresivistické „výdobytky“.

Dlouho jsme si mysleli, že Trump je nějaký „kecálek“, který se vytahuje: „To přece nemůže myslet vážně!“ Potom přišel teprve ten šok, on to vážně myslí, on skutečně pozastavil činnost USAID, on skutečně vystoupil z mezinárodních organizací pro zelenou planetu, on přestal platit všechny možné mezinárodní organizace. On skutečně zakázal přeoperovat pohlaví, on skutečně řekl naplno, že pohlaví jsou jen dvě. Každá nová doba začíná hodinou pravdy o životě a o světě. Pravda osvobozuje, je to jako zpověď, jako tečka za minulostí a základ nového života s čistým štítem. Tento život ovšem nemusí být procházka růžovým sadem.

Pád simulovaného světa