Z pohledu teorie optimálních měnových zón je pro přijetí společné měnové politiky důležitá sladěnost hospodářského cyklu. To nás vede ke zkoumání synchronizace šoků a cyklů a vyhodnocení rozsahu současných rozdílů v této oblasti. Jestliže převažují asymetrické šoky, vzdát se samostatné měny může být nákladné, protože nominální měnový kurz může takové šoky tlumit. Je-li však nominální měnový kurz sám zdrojem výkyvů, je jednotná měna žádoucí.

Vzhledem ke složitosti otázky přijetí eura není naším cílem poskytnout konečnou odpověď. Náš příspěvek do této debaty však odpovídá na následující otázky:

• Jsou hospodářské cykly v zemích střední a východní Evropy převážně taženy šoky symetrickými pro obchodní partnery eurozóny, což by naznačovalo, že tyto ekonomiky jsou synchronizované?
   
• Pomáhá reálný měnový kurz vstřebávat šoky a platí to i pro členské země eurozóny?

Naše práce nasvědčuje tomu, že odpověď na obě otázky je kladná.

Empirické poznatky nejsou jednoznačné, a tak nepanuje obecná shoda, zda měnový kurz hraje roli nárazníku tlumícího šoky nebo zdroje šoků. V obecné rovině vychází teorie z předpokladu, že reálný měnový kurz šoky tlumí. Pozorovaná skutečnost však naznačuje, že pro některé ekonomiky by reálný měnový kurz mohl sám být zdrojem šoků vedoucích k makroekonomické nestabilitě. Kolísavost reálného měnového kurzu může pramenit z výkyvů nominálního kurzu nebo změn relativní konkurenceschopnosti.

Obvykle je tato otázka zkoumána pomocí strukturálního modelu vektorové autoregrese (SVAR). Dále používáme rozklad variance, abychom analyzovali, jakou část kolísání konkrétní veličiny lze přiřadit k danému šoku. Vede-li kurzový šok k velkým výkyvům zkoumaných veličin včetně reálného měnového kurzu, je to interpretováno jako chování způsobující šoky. Naopak pokud lze pohyby kurzu vysvětlit převážně jinými šoky (v oblasti poptávky, nabídky nebo hospodářské politiky), má se za to, že měnový kurz šoky tlumí. A co v této souvislosti znamenají „velké“ a „malé“ příspěvky šoku? Odborná literatura zpravidla považuje příspěvky nižší než 10 % za „malé“, zatímco příspěvky převyšující 20 % jsou „velké“.