Bytů přibývá, přestože celková stavební produkce klesla. Dokončených bytů bylo jen v srpnu přes tři tisíce, to je meziroční nárůst o 3,3 procenta. Žene je cena. V tuto chvíli u nás probíhá nejrychlejší zdražování bydlení v EU, cenový index bytů se vrátil k růstu kolem deseti procent ročně. Dokonce i Evropská Rada pro systémová rizika zveřejnila před několika týdny varování České republice před rizikem cenové bubliny na trhu nemovitostí. Když prý to spojíme s rychlým růstem úvěrů na bydlení a uvolněnými úvěrovými standardy bank, je tu hrozba pro finanční stabilitu země.

Rozsah této hrozby nelze podcenit, protože české banky jsou živeny hlavně z hypoték. Ze zprávy ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem se dozvídáme, že polovinu veškerých klientských úvěrů bankovního sektoru tvoří úvěry poskytnuté domácnostem. A nemovitostmi jsou zajištěné tři čtvrtiny z 1,7 bilionu korun jejich celkového objemu. Prasknutí cenové bubliny bytů tak může ohrozit úvěry za více než bilion korun.

Jak by se to mohlo stát? Nepotřebujeme k tomu ani dovoz recese ze zahraničí, a ne, že by nebylo zaděláno. Dokonce i příznivý vývoj je nebezpečný, například kdyby se zmírnilo napětí na trhu s byty. Kdyby se obnovila dostupná družstevní a obecní výstavba. To by byla pro banky přímá hrozba. Kdyby totiž klesly ceny bytů, snížila by se hodnota zástav, za které půjčovaly peníze. Méně kryté úvěry znamenají větší riziko, a při velkém poklesu cen hodně velké riziko. To by neprošlo bez povšimnutí. Proto jsou možná úvahy o podpoře družstevního a obecního bydlení tak důsledně umlčovány.

Podobně nejspíš dopadnou i další nápady, jak posílit nabídku na bytovém trhu. Například kdyby se ztížilo držení prázdných bytů nebo jejich vyčleňování na kšefty s neregulovaným ubytováním. Tlak na ceny způsobuje hlavně vyšší kupní síla cizinců, kteří investují do bytů v naději na další přibližování cen tomu, co znají z domova, a taky na posilování koruny, ke kterému přece jednou musí dojít. Až to pak budou jednou prodávat, dosáhnou vysoké sklizně, která se ještě zvýší v přepočtu do eur nebo dolarů.

Tak to těm cizincům pořádně zdaňme, doporučuje ekonom Michal Skořepa z České spořitelny. On to neřekl zrovna takhle, zvolil kulantnější slova. Mluví o sofistikovaném zvýšením daně z nemovitostí, které by nebylo plošné, ale vztahovalo by se na nemovitosti vlastněné cizinci nebo na nemovitosti využívané nikoliv k dlouhodobému bydlení. S odlišným zdaněním cizinců by asi v EU narazil. Kdyby však zdanění bylo zvýšeno pro všechny, ale byty k trvalému bydlení dostaly slevu, mohlo by to projít (ZDE).