Nejprve je třeba znovu zdůraznit, jak drásavě pronásleduje britského premiéra Davida Camerona to, co původně považoval za jedinečný trik, kterým lze uhrát volební vítězství pro konzervativce. Předstíral schopnost vydírat EU hrozbou britského referenda. Pokud budou ústupky Bruselu nedostatečné, sbohem! Avšak ve skutečnosti vyjednal jen právo zůstat na okraji, pokud by integrace postoupila dál. Získal komické právo, ponechat si vlastní měnu a takto oslaben pokračovat v souboji s Frankfurtem o pozici finančního centra eurozóny.
Není divu, že v televizních debatách teď vypadá jako ten slabší, který musí popírat, co tvrdil na začátku. Konzervativní strana je hluboce rozdělena a její brexitová část se snaží k vítězství vysloveně prolhat. Argumentem číslo jedna se stala migrace, uprchlíci, velice emotivní téma, ve kterém fakta nejsou moc důležitá. Kdo se bojí, ten se bojí a je snadné ten strach trochu našlehat, pokud škodí protivníkovi. Druhým tématem je ekonomika. Cameron se pokoušel doložit na analýzách OECD, Mezinárodního měnového fondu a dalších, jak Brexit zemi ublíží, ale pro jeho odpůrce jsou právě tohle důkazy, že premiér je zajatcem cizích institucí a nehájí britské zájmy.
David Cameron teď pozdě lituje, že se pustil do hry, kterou nelze vyhrát. I kdyby referendum dopadlo, jak vytrvale naznačují souhrny z průzkumů veřejného mínění, že vyhraje tábor Zůstat, země se bude dlouho vzpamatovávat z rozdělení a všem bude jasné, kdo za to nese odpovědnost. Převaha zastánců setrvávají v EU je přitom velice křehká a vnímané riziko otřásá trhy.
V pondělí některé dílčí průzkumy ukázaly naopak vedení Brexitu, a tak byla první na ráně právě britská libra, jejíž riziková prémie okamžitě vyskočila o dvacet procent. Hrozila ztráta (implied risc) ještě horší než v únoru 2009. Zkuste si představit, že se v tom víru točí vaše miliardy! A pak se vraťte k realitě, že žádné miliardy, natož liber, naštěstí nemáte. Není to blaho, prožit takovou chvilku úlevy?
Vedení Brexitu naznačil průzkum internetového YouGov pro nezávislou televizi ITV, kde postoje k referendu o odchodu sledují – s mírnými obměnami otázky - už od roku 2011. Dokud o nic nešlo, Brexit drtivě vítězil, ale v půli roku 2014 už mělo výraznou převahu Zůstat. Ta se letos změnila na těsnou až nejistou. Naposledy – pravděpodobně v reakci na televizní debaty - Brexit vyskočil na 45 procent, zatímco Zůstat spadlo na 41 procent. Nerozhodnutých je 11 procent. Průzkum však nezahrnuje test, zda ti, kdo sdělili svůj postoj, půjdou také hlasovat.
Brexit vede i v dalším dílčím průzkumu, tentokrát agentury Opinium pro týdeník Observer. Rozdíl je podobný, odchod chce 44 procent dotázaných, zatímco v EU by zůstalo jen 40 procent a nerozhodnutých je dokonce 14 procent. Co je však pozoruhodné, na straníky konzervativců Cameron přecejen zabírá, protože mezi nimi je poměr sil zcela opačný – 48 procent voličů konzervativců chce zůstat a jen 41 procent hodlá odejít. Také v tomto případě šlo o internetový průzkum, o kterém sami jeho tvůrci potvrzují, že trochu nadsazuje vyostřenost zápasu.
Posun voličů konzervativců je však docela dramatický – na začátku dubna naopak dávali přednost Brexitu (44 procent), zatímco setrvání v EU v jejich řadách hájilo pouhých 39 procent dotázaných. Je tu tedy skok z 39 na 48 procent za necelé dva měsíce. Ale úbytek části protivníků EU mezi konzervativci může být dán i tím, že stranu opustili a začali se přesouvat k UKIP, tedy ke skalním antievropanům.
Mezi evropskými partnery je vnímáno rozhodování britských potížistů velice rozporně. Bez nich by bylo hůř i líp, jak se to vezme. Bývalý francouzský prezident Charles de Gaulle si to svého času vyhodnotil jednoznačně, a tak vetoval – roku 1963 a znovu ještě 1967 - přistoupení Británie k Římským smlouvám. Když se to Británii roku 1974, kdy už tu de Gaulle nebyl, nakonec podařilo vstoupit do tehdejších Evropských ekonomických společenství EEC, postavili se proti britskému členství labouristé - a našli referendum jako volební téma.
Cameronův nápad tedy není originální. A nejsou originální ani jeho dnešní potíže. Do referenda roku 1975 šli labouristé rozděleni. Na stranické konferenci si sice odhlasovali odchod, ale labouristický premiér Harold Wilson nakonec dostal spásný nápad a zrušil ústavní závazek ministrů podporovat vládu. Ministři tak mohli vést kampaň podle vlastního uvážení. Nakonec Brexit podporovala jen menšina a to se odrazilo ve výsledku. Zůstat vyhrálo v poměru 67:33.
Současný konzervativní premiér Cameron si zpočátku pohrával s referendem jako s něčím, co může slíbit teď, ale odehraje se to až ve vzdálené budoucnosti. Konkrétní slib dal až roku 2013, že bude roku 2017. Pravda je, že musel čelit nástupu UKIP. Referendum mělo schválit výsledky „přejednání“ podmínek pro britské členství.
Jenže s tím u evropských partnerů tvrdě narazil. Všichni mají doma narůstající evropské separatisty, obvykle z pozic extrémní pravice, a nikdo je nechtěl povzbudit nějakou smířlivostí k britským požadavkům. Proto Cameron hlasování raději uspíšil, aby prodal drobky dřív, než se okoukají. Teď se nestačí divit, jakou cenu bude muset za ty drobky zaplatit.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
