Nejprve je třeba znovu zdůraznit, jak drásavě pronásleduje britského premiéra Davida Camerona to, co původně považoval za jedinečný trik, kterým lze uhrát volební vítězství pro konzervativce. Předstíral schopnost vydírat EU hrozbou britského referenda. Pokud budou ústupky Bruselu nedostatečné, sbohem! Avšak ve skutečnosti vyjednal jen právo zůstat na okraji, pokud by integrace postoupila dál. Získal komické právo, ponechat si vlastní měnu a takto oslaben pokračovat v souboji s Frankfurtem o pozici finančního centra eurozóny.

Není divu, že v televizních debatách teď vypadá jako ten slabší, který musí popírat, co tvrdil na začátku. Konzervativní strana je hluboce rozdělena a její brexitová část se snaží k vítězství vysloveně prolhat. Argumentem číslo jedna se stala migrace, uprchlíci, velice emotivní téma, ve kterém fakta nejsou moc důležitá. Kdo se bojí, ten se bojí a je snadné ten strach trochu našlehat, pokud škodí protivníkovi. Druhým tématem je ekonomika. Cameron se pokoušel doložit na analýzách OECD, Mezinárodního měnového fondu a dalších, jak Brexit zemi ublíží, ale pro jeho odpůrce jsou právě tohle důkazy, že premiér je zajatcem cizích institucí a nehájí britské zájmy.

David Cameron teď pozdě lituje, že se pustil do hry, kterou nelze vyhrát. I kdyby referendum dopadlo, jak vytrvale naznačují souhrny z průzkumů veřejného mínění, že vyhraje tábor Zůstat, země se bude dlouho vzpamatovávat z rozdělení a všem bude jasné, kdo za to nese odpovědnost. Převaha zastánců setrvávají v EU je přitom velice křehká a vnímané riziko otřásá trhy.

V pondělí některé dílčí průzkumy ukázaly naopak vedení Brexitu, a tak byla první na ráně právě britská libra, jejíž riziková prémie okamžitě vyskočila o dvacet procent. Hrozila ztráta (implied risc) ještě horší než v únoru 2009. Zkuste si představit, že se v tom víru točí vaše miliardy! A pak se vraťte k realitě, že žádné miliardy, natož liber, naštěstí nemáte. Není to blaho, prožit takovou chvilku úlevy?