Velký odpor členských zemí zabránil tomu, aby samotná Evropská komise, tedy skupina osob formátu Jourová, rozhodla o závazném omezení spotřeby plynu o 30 procent proti průměru minulých pěti let. Nakonec to smí EK jenom navrhnout (a mnohem míň), ale projde to až po schválení nadpolovičním počtem členských zemí v Evropské radě. Podobně by se reagovalo na žádost o solidaritu, kterou by podalo nejméně pět zemí.

Z uvedeného je patrné, že vrcholná schůzka nejvyšších představitelů členských zemí by v tomto případě nerozhodovala jednomyslně, ale většinově, což je obvyklejší na ministerských úrovních. Naděje, že Maďarsko nakonec řekne ne, je tedy realistická, avšak zhola neplodná.

S tou solidaritu to nebude tak horké. Pro solidaritu se vyčlení ne 30, ale jen 15 procent obvyklé spotřeby. Jenže ono to nebude ani těch 15, ale spíš jen 10, protože do hry vstupuje spousta výjimek. Ostrovní státy pomáhat nemůžou – nejsou na společných trubkách - proto ani nemusí. Dejme tomu, že Malta nebo Irsko nebudou nikomu chybět, ale míň dá i velké Španělsko, přestože má dobré zásobování z Alžírska. To je však málo platné, protože Španělsko protlačí svou tenkou trubkou do Francie při nejlepší vůli jen 8 procent průměrné spotřeby.

Pobaltské státy, které spolu s Poláky tak statečně ženou ostatní do konfrontace s Ruskem, jsou závislé na dodávkách ruské elektřiny. Kdyby jim Putin pro změnu překous dráty, mohou si ponechat aspoň všechen plyn. Poláci patřili k hlavním odpůrcům povinných úspor, neboť se rozhodli pro závislost na solidaritě už před pár týdny. Zato Maďarsko řeklo otevřeně, že nikomu nic nedá; kdo chtěl plyn, mohl si ho objednat přímo v Moskvě. Ale s tím se počítalo.

Objemově největší závislost na ruském plynu má Německo, solidární plyn by proto byl směrován hlavně tam. U nás vládne představa, že Němci nás nedají, vláda vyjednala, že se o ně můžeme opřít. Je proto nejvyšší čas rozestavět kamery, aby zachytily, co to s nahnutým Německem udělá, až se o něj opřeme ještě my.