Pokud se nepodaří hlasování investorů do řeckých státních dluhopisů o jejich „dobrovolné“ ztrátě, může spustit novou finanční lavinu kvůli aktivizací výbušných cenných papírů CDS. Agentura Standard & Poor´s vyhlásila pro Řecko „selektivní default“ do 12. března, kdy má tato operace s dluhopisy skončit.
Německý Bundestag výraznou většinou další pomoc Řecku. Kancléřka Angelina Merkelová předtím varovala před katastrofou, která by vznikla, kdyby byl návrh odmítnut. Důsledky návratu k drachmě by byly podle jejího názoru „nevyčíslitelné a tudíž nezodpovědné“. Řekla, že další podpora Řecku představuje riskantní krok, ale odmítnutí pomoci by představovalo naprostý avanturismus, který ona – vázána přísahou – prostě nesmí připustit.
Onu katastrofu trochu naznačil „selektivní default“, který v pondělí vyhlásila agentura Standard & Poor´s. Potrvá do dokončení výměny řeckých stávajících státních dluhopisů za menší množství nových s delší splatností a nižším úročením. Tuto operaci musí Řecko zvládnout do 12. března, aby dostalo první miliardy z pomoci eurozóny. Po skončení operace by se měl rating vrátit z D o stupínek výše na CCC, ale na pár dní jsou všechny možnosti otevřeny. S&P tak následovala agenturu Fitch, která už v závěru minulého týdne vyhlásila default pro dlouhodobý dluh Řecka.
Při hlasování v Bundestagu bylo zřejmé, že do hry nevstupují jen úvahy politiků. A že nejde jen o zájmy bank. Německý průmysl potřebuje trhy a má dost trpělivosti, aby si je vytvářel. Ukazuje to návrh Federace německého průmyslu podpořený Evropskou investiční bankou, aby byl vytvořen jakýsi „Marshallův plán“, který by v Řecku nastartoval růst.
Němci se kdysi dostali s takovou pomocí z válečných trosek. Americký Plán evropské obnovy inicioval ministr zahraničí USA George Marshall jako pomoc západoevropským zemím během pětiletky 1948 – 1952. Poskytnuto bylo 13 miliard dolarů, astronomická částka na tehdejší poměry. Vznikly tak mocné ekonomické vazby, které fungují dodnes. ČSR plán odmítla, jak lze vyčíst i z uvedených letopočtů.
Marshallův plán?
Název je špatný, ale nápad je dobrý, soudí britské Financial Times, které v pondělí věnovaly návrhu hlavní redakční komentář. Určitě to nemůže být Marshallův plán v podobě mezivládních půjček, zapřísahají se FT. Nemůže jít o dotace, nový kapitál pro Řecko musí vzejít ze soukromé iniciativy (byť veřejná koordinace může pomoci, stejně jako kofinancování ze strany EIB).
Nynější lék na krizi v podobě úspor a strukturálních reforem má totiž jednu slabinu – zatímco to druhé je klíčové a slibuje dlouhodobý růst, první část záchranných operací, kterou jsou úspory, podtrhla poptávku, a tu nikdo nenahradil. Přebytkové státy by to měly vyvažovat a víc utrácet, ale to je v současné situaci nemyslitelné, a tak je dobře, že to do toho vstoupí aspoň soukromý sektor. Usnadnilo by to přesun od škodlivých nerovnováh, kdy jsou přebytky centrálních zemí eurozóny mařeny jako špatné půjčky periferii. Nastoupila by plodná asymetrie, kdy kapitál bohatých zemí vylepšuje ochablou produktivitu těch chudých.
Otázka zní: Co takové soukromé investice potřebují, aby se mohly realizovat?
Němečtí průmyslníci sice říkají, že jsou připraveni, ale nevidíme, že by někam spěchali, tvrdí FT. Nehnou se, dokud Řecko nebude mít moderní a efektivní státní správu a nesníží svou nákladovou základnu. To druhé už začalo, to první zaostává. Až přítomnost soukromých investic bude potvrzením, že země prodělala hluboké reformy, shrnují FT v duchu neoliberální doktríny.
Může to být i jinak. Němci mohou s investicemi docela spěchat, protože riziko krachu srazilo ceny aktiv. Až bude všechno v pořádku, ceny se vrátí na realističtější úroveň a příležitost bude pryč. Němci mají výhodu, že prostředí dobře znají, protože to byly půjčky německých bank, co předtím hnalo ceny naopak vzhůru. Britské FT tak působí dojmem, že hájí zájem svých krajanů, kteří by všechno rádi zbrzdili, protože start je zastihl s rozvázanými tkaničkami.
Strašlivé CDS
Než však Řekové dostanou druhý balíček pomoci eurozóny ve výši 130 miliard euro, musí proběhnout dobrovolná výměna státních dluhopisů v hodnotě 206 miliard euro za nové dluhopisy s delší splatností a nižším úročením a nižším objemu (46,5 procenta původní nominální hodnoty). Kombinace těchto prvků způsobí, že 75 procent řeckých závazků zmizí a bude odepsáno. Pokud to bude dobrovolné, nic se neděje. Kdyby to však mělo charakter neschopnosti Řecka platit, hrozí zemětřesení. Na podstatnou část těchto dluhů byly vydány cenné papíry CDS, které zaručují, že v případě defaultu bude investor vyplacen. Spustí-li tedy default, musí řeckou vládu nahradit banky, které vydaly CDS. Jakmile to první položí, může se spustit řetězová reakce.
Původně byla výměna dluhopisů připravena bezpečně, všechno bylo postaveno na dobrovolnosti a default byl vyloučen. Jenže dotazováním u investorů se zjistilo, že ochota přijímat ztrátu dobrovolně vázne, vypadalo to na nějakých 80 procent dobrovolníků nebo i míň. Ohrozilo by to cíl srazit řecký dluh aspoň na 120 procent HDP (roku 2020). Jinak byl vyhodnocen jako nesplatitelný. V parlamentu pak převládl názor, že by se měl přijmout zákon, který zpětně (retroaktivně) pravidla doplňuje o klausuli kolektivní akce (CAC), že rozhodnutí kvalifikované většiny je závazné i pro odmítající menšinu. To už je ale násilí – a násilí znamená default. Všichni teď žijí v naději, že riziko další vlna finanční katastrofy je tak zřejmé, že před ním všichni velcí hráči ucuknou. Když bude aktivovat CDS jen pár investorů, nic se neděje. Doufejme. Všichni doufají, že defaultový rating agentur S&P a Fitch ovlivní jen nepatrný zlomek cenných papírů ve hře.
Ještě předtím je však třeba vyřešit jiný problém – zjistit, kdo všechno tyto dluhopisy drží, aby mohla operace proběhnout. Výměna dluhopisů musí být ukončena do 12. března. Část z toho bude rána do vlastního kolena – značnou část těchto dluhopisů drží řecké banky, které je kupovaly, když už nikdo jiný nechtěl. Pokud je dohoda ohrozí, bude jim muset vláda pomoci. Další komplikaci představuje Evropská centrální banka, která je nakupovala i v době, kdy už i řecké banky stály stranou. Té se podařilo nadcházející ztrátové výměně vyhnout, ale může kvůli tomu uváznout v síti soudních sporů.
Psali jsme:
autor: vasevec.cz
