Můžeme se pobuřovat nad tím, co na nás z různých sdělovacích kanálů, od televize, přes rádio a noviny a ž po internet teče. Ale vždyť se na tom podílíme také! Lepší než plané rozhořčení je dobré znát pravidla pro pobyt na příjmu i na aktivní straně informační kanalizace. 

Teorii propagandy a manipulace v podmínkách internetu poutavě rozpracovává Peter Pomerantsev v knize s příznačným názvem Toto není propaganda: Dobrodružství ve válce proti realitě (Pomerantsev, Peter. This Is Not Propaganda: Adventures in the War Against Reality . Faber & Faber). Nelze jej brát i s chlupy. Platil to Freedom House, americká instituce, která to dělá z druhého břehu. Rodiče autora byli emigrující ruští disidenti, a tak kniha obsahuje také dlouhé pasáže o sovětském utrpení, naštěstí kurzívou, snadno poznáte, kde to končí. Ale autorovi rozumím, snaží se vyvažovat, aby mohlo být kritický i k hostitelské straně.

Jeho hlavní sdělení spočívá v tom, že boj proti fake news je směšný, pokud se zabývá jednotlivými tvrzeními. Podstatou masové ideové masáže je určitý systém nástrojů a chování, ve kterém jsou zneužitá velká data ze sociálních sítí. Ta jsou pak zpracována umělou inteligencí třeba v Cambridge Analytical, která prosadila Brexit, nebo v petrohradské Internet Research Agency, jak okamžitě opáčí američtí demokraté, která jim prý vnutila Trumpa.

Nástroji jsou falešné identity a hromadné komentáře (bots), sály plné trollů (sock puppets), které lze případně vyslat i do ulic, nebo uměle vnášená témata (uprchlíci), která mají přerušit kritickou debatu. Toho lze dosáhnout i koncentrovanými útoky na autory takových debat. Nejde tedy o falešné zprávy nějakých pobloudilých potrhlíků, ale o zneužívání informační převahy nástroji informační války. Někdy se bojuje uvnitř (Brexit), jindy venku (volby, barevné revoluce). Prý je to lepší, než když se vraždí a střílí. Avšak na Ukrajině se nakonec taky vraždilo a střílelo.

Některé prvky této války poznáme sami, třeba když v internetové debatě převáží proud sprosťáren. Je možné, že to z té sítě padá samo, umělé inteligenci už netřeba příliš napovídat. Tohle lze ostatně zvládnout i bez znalosti textu, na který se reaguje. Jinde nás naopak ohluší to, o čem se v té vřavě vůbec nemluví. Nejspíš proto ta vřava vznikla. Knihu rozhodně doporučuji, je stejně dobrá jako Noam Chomsky: Manufacturing Consent, byť tenčí a méně akademicky vypiglovaná.