Není lepší kšeft než zprůmyslnit bídu, to známe už známe ze Žebrácké opery, kde je tento proud peněz starostlivě ošetřován ve spolupráci mafiánského Meckieho Messera s velitelem policie a dalším městským hlavounem. Dramatický konflikt, doplňovaný tanci a hrdinskými zpěvy, samozřejmě potřebuje protikladné postavy. Ve sněmovně se to odehraje na půdorysu debaty, zda umožnit oddlužení těm, kdo nemají šanci se svými dluhy něco udělat. (ZDE)

Z bible i církevních tradic známe „milosrdné léto“, periodické odpouštění dluhů, které nebylo projevem pomateného blouznění, ale udržovalo společnost v rovnováze a klidu. Naopak zanedbání této bohulibé tradice je nebezpečné. Třeba události, kvůli kterým umírají naši stateční žoldnéři ve středoasijské pustině, začaly revolučním zrušením dluhů v Afghánistánu (u příležitosti svržení krále Záhira roku 1978).

Mimochodem, afghánští rolníci se nejsnáze celoživotně a mnohogeneračně zadlužili, když si koupili od lichváře drahý indický čaj, který je neodmyslitelnou součástí svatebního obřadu. U nás je to samozřejmě jiné. My jsme po revoluci zavedli vícegenerační zadluženost za nezaplacení odvozu popelnice, takže jsme afghánskou štafetu převzali o jeden krok zpět.

Co se bude nad tímto dramatickým materiálem ve sněmovně odehrávat, to částečně naznačila rozhlasová debata mezi bývalým ministrem spravedlnosti Babišovy vlády Robertem Pelikánem, který se přípravě zákonného návrhu na oddlužení fyzických osob věnoval, a poslancem a předsedou Ústavně právního výboru Sněmovny Markem Bendou (ODS), který je připraven klást odpor.

„Pelikánova varianta je signálně strašně nebezpečná tím, že říká, že dlužník nemusí splatit nic. Navíc fakticky přenese zisky jen na insolvenční správce,“ uvedl Benda v pořadu Pro a proti. Podle něho se není možné tvářit, jako by dlužník za nic nemohl. „To není pravda: ti lidé neplatili... Člověk se musí o svá práva trochu starat, a ne pak říkat, že na něho dluhy nějak spadly.“ (ZDE)