Čtvrteční sněmovna patřila pokusu o vyslovení nedůvěry vládě Petra Fialy. Ta je chráněna pohodlnou většinou, ale neměl by jí uniknout symbolický význam události. Udělala by dobře, kdyby ji vnímala jako pokus profesionálních předskokanů z řad opozice relativně zdvořile naznačit, co kabinet čeká v jiném tónu v příštích týdnech na českých náměstích. Premiér Petr Fiala ve sněmovně nejlépe vystihl vratkost postavení své vlády, když neopatrně pronesl: „Za nás mluví naše činy.“

Návrat z prázdnin nás zastihl uprostřed zničující energetické krize, kdy jeden podnik za druhým ohlašuje, že na takové účty za elektřinu a teplo prostě nebude mít. Hospodářská komora, sdružující spíše menší podnikání, varuje, že pětina firem začne propouštět. Jménem těch velkých apelují na vládu prezidenti Svazu průmyslu a dopravy ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR: „Denně se na nás obracejí další desítky firem nejen z naší členské základny potvrzující dopady hrozících negativních scénářů a požadují, abychom vládě znovu zdůraznili vážnost situace a vyjednali taková opatření, která pomohou průmyslu v České republice překonat současnou, ale zejména z hlediska budoucího vývoje kritickou situaci.“

Konkrétně třeba Madeta, na jejímž táborském dvorku jsem vyrůstal (tenkrát byla domovem v tomto městě), se bojí, že nebude schopna platit za elektřinu už v lednu. Generálnímu řediteli Teplému zřejmě uniklo, že bez Babiše je líp, protože máslo bylo v červenci o pár korun levnější než před rokem, jak ve sněmovně triumfálně vmetl do očí svému předchůdci premiér Fiala. Ledaže by to byl premiér, komu uteklo, že lidi spíš zajímá, co tedy bude s máslem už v příštím lednu.