Často při tom porušují zákonná pravidla místní příslušnosti. Opakovaně do popředí vystupuje spojení olomouckého vrchního žalobce Ivo Ištvana s ředitelem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertem Šlachtou a podstatně méně nápadně s Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality. Třešničkou na dortu je mlčení nebo jen skoupé vyjadřování sfingoidního nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, bez jehož vědomí, souhlasu nebo dokonce pokynu by se Ivo Ištvan nemohl vůbec „utrhnout ze řetězu“ ( s ohledem na to je démonizace Ivo Ištvana poněkud přehnaná).

Jiným prvkem, veřejnosti méně viditelným, je náprava finančních a právních následků nezvládnutého solárního boomu z let 2009 a 2010, provázená proudem správních a trestních řízení. Vše se točí jako ve víru kolem Energetického regulačního úřadu (dále jen: ERÚ), jehož bývalé vedení při nejmenším nával žádostí o získání licence na provoz fotovoltaické elektrárny nezvládlo, pokud v jednotlivých případech jeho pracovníci přímo nelovili v kalných vodách pro sebe. Naproti tomu nové vedení muselo na sebe vzít krajně nepříjemný úkol připravit část majitelů elektráren o neoprávněné zisky.

Někdy se společenské procesy protnou. Jedním z příkladů jsou zásahy státního zastupitelství do chodu ERÚ, soustředěné hlavně na osobu jeho předsedkyně Aleny Vitáskové, stíhané již ve dvou trestních řízeních. Bez ohledu na to, jak oba procesy pro ni skončí, tlak, jemuž je vystavena, se musí nějak odrážet v chodu úřadu a v jeho vlivu na prostředí trhu s energiemi. Prvotním účinkem „péče“ státního zastupitelství je tak oslabení úřadu, které zprostředkovaně přináší dočasnou úlevu nebo aspoň pocit škodolibého zadostiučinění všem, kteří v procesech nápravy důsledků solárního boomu mohou přijít o nemalé peníze. Na místě je otázka, zda státní zastupitelství v tomto případě skutečně slouží pouze veřejnému zájmu, či zda jsou ve hře ještě nějaké jiné, a zda si vedení státního zastupitelství dvojlomnost svého tažení proti předsedkyni ERÚ uvědomuje.

Trestní řízení soudní u Krajského soudu v Brně, navazující na sdělení obvinění z 13.března 2013 a zahájení hlavního líčení z 2. června 2014 se utěšeně protahuje podle zásady „co se vleče, neuteče“ a s největší pravděpodobností letos neskončí. Od 2.dubna 2015 do 19.října 2015 se nesoudilo a hned 20. října 2015 bylo další jednání odročeno na 10. a 11. listopad 2015.  Obžalované představitelky ERÚ  Alena  Vitásková a Michaela Schneidrová žádné důvody k průtahům dosud nezadaly. Většinou je vyvolávali spoluobžalovaní či jejich obhájci, něco jde za organizací řízení ze strany soudu. Průběh procesu ozřejmuje genialitu nápadu spojit do jednoho celku „kauzu Vitásková&Schneidrová“ a projednání obžaloby proti osmi obžalovaným, kteří jsou zapleteni do podezřelého vydání licencí pro dvě fotovoltaické elektrárny o silvestrovské noci v r.2010. Případy spolu souvisí jen vzdáleně, jejich projednání se vzájemně nepodmiňuje a spojení hlavně nutí obžalované dámy bohapustě plýtvat časem a penězi, neboť podstatná část projednávané materie se jich vůbec netýká. Genialita nápadu spočívá v tom, že stíhání obou věcí odděleně by podstatně méně zatěžovalo peněženky  Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové a méně by je stresovalo a odvádělo od práce.