Veřejné mínění o trestně stíhaných významných osobnostech ovlivňují klišé, stojící na polopravdách a lžích, vytvářená a šířená novináři i politiky. Díky tomu nejméně část lidu obecného věří, že Alena Vitásková byla odsouzena na osm a půl roku do vězení za protiprávní vydání licencí na provoz chomutovských fotovoltaických elektráren rodinného klanu Zemků, ač v době jejich vydání ještě netušila, že bude někdy působit v úřadě, který licence vydal. Stejně lid obecný věří, že Shahram Abdullah Zadeh je právem stíhán za zpronevěru daně z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmotami ve výši 2,5 miliardy Kč, ač rozkrádání daně páchaly desítky koncových odběratelů, s kterými neměl nic společného a většinou šlo o lidi, které k nezákonnému jednání nebylo třeba nabádat. V současnosti nejaktuálnějším klišé je tvrzení, že Andrej Babiš se dopustil podvodu tím, že neoprávněně vyžádal pro společnost Čapí hnízdo dotaci z peněz Evropské unie ve výši 50 milionů Kč a po zprávě OLAFu je prý jasné, že ji budou muset zaplatit daňoví poplatníci. Zdá se, že tento případ je jeden z několika desítek, u nichž došlo v dotačním řízení k administrativnímu pochybení, které sice může, ale nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu a novináři, politici a následně ani veřejnost neví, jakou roli při něm osobně sehrál Andrej Babiš.
Posledně uvedené klišé bylo určující pro první část Otázek Vymývače mozků (pardon, Otázek Václava Moravce ČT dne 7.1.2018). Utkali se v nich dva politici, jichž se dopady „kauzy Čapí hnízdo“ dotýkají, byť každého poněkud jinak: obviněný poslanec Jaroslav Faltýnek a předseda KDU-ČL, poslanec Pavel Bělobrádek. Sekundoval jim slovenský novinář Martin M. Šimečka, který „zaperlil“ tvrzením, že současná politická situace v ČR má ve vztahu k převratu z listopadu 1989 povahu kontrarevoluce, neboť hrozí potlačením liberální demokracie.
Oba politici pronesli výroky, které jsou příznačné pro chování politiků obecně, a to bez ohledu na projednávanou látku. Jaroslav Faltýnek přirovnal naši a německou politickou situaci jako navzájem velmi podobné, aniž by zmínil, že Angela Merkelová na rozdíl od Andreje Babiše neodpuzuje potenciální koaliční partnery potížemi s orgány činnými v trestním řízení. Ještě hezčí ukázku slovní ekvilibristiky předvedl Pavel Bělobrádek tvrzením, že rozhodnutí jeho strany nepodpořit menšinovou vládu Andreje Babiše není zaměřeno ani proti hnutí ANO a dokonce ani proti Andreji Babišovi obecně, ale je pouze projevem lpění na principu, podle něhož ve vládě nemůže být trestně stíhaný politik. Zcela pominul skutečnost, že nadřazuje etický princip jinému, a to presumpci neviny, která má ústavněprávní zakotvení. Přeloženo bez okolků do mluvy lidu obecného ve skutečnosti řekl, že v rozporu s jeho předchozím výrokem je překážkou Andrej Babiš, v jehož osobě se personifikuje zmíněné porušení etického principu.
Stejnou povahu měly i jeho výtky hnutí ANO a Andreji Babišovi, že nenabídli KDU-ČSL vstup do koaliční vlády: bylo přece již před volbami jasné, že strana by nabídku nepřijala, čili jednání by bylo předem ztracené. Prostě slovní ekvilibristika je oblíbeným nástrojem politiků, užívaným k zastření jejich skutečných myšlenek.
Celý obsah pořadu ilustroval poměry na politické a mediální scéně, v nichž mnoho zbytečných řečí zastírá pravý stav věci. Vzrušené rozhovory o zprávě OLAFu jsou řečnickým průjmem, který postihl politiky i novináře: je přece jasné, že bez ohledu na její obsah opoziční strany (možná s výjimkou tradičně státotvorného klubu KSČM) nedají důvěru Babišově vládě a jejich poslanci budou hlasovat pro vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Je také jasné, že Andrej Babiš se kvůli zprávě nevzdá postavení předsedy vlády a v případě neúspěchu prvního pokusu o získání důvěry dostane od prezidenta republiky druhou šanci. To jsou fakta, s nimiž se musí opozice smířit.
Za těchto okolností jsou všecka řečnická cvičení na téma „zpráva OLAFu“ nadbytečná. Nicméně za jejich clonou uniká veřejnosti jistá podobnost kauzy „Čapí hnízdo“ s případem Jiřího Čunka. Někdo, kdo resignoval na možnost uškodit protivníkovi v poctivém, otevřeném politickém boji, uvedl do chodu orgány činné v trestním řízení. Pokud Andrej Babiš hovoří o vykonstruovaném, účelovém trestním řízení, s pravděpodobností blízkou jistotě se nemýlí.
A politici a novináři odměňují záškodnictví hysterií, s kterou přistupují k obvinění. Dá se proto očekávat, že poslanci vydají Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Zřejmě se jim ani tím nepodaří vytlačit jej z čela Hnutí ANO a vlády, ale současně nelze vyloučit, že jeho trestní řízení vyústí v pravomocné zproštění stejně, jak se to již stalo u desítek obžalovaných představitelů místních samospráv. Uvážíme-li, že Andrej Babiš je díky své podnikatelské minulosti lépe připraven k výkonu úřadu předsedy vlády než kdokoli z jeho předchůdců, nabízí se otázka, zda jeho okamžité zapuzení je ve veřejném zájmu. Naopak soudím, že z hlediska efektivity využití pracovní kapacity politiků by bylo nejúčelnější podpořit první Babišovu vládu a věc jeho trestního stíhání nadále považovat za jeho osobní problém, který nemá s jeho působením ve vládě nic společného a musí si jej nějak vyřešit. Na argument „co by tomu řekla cizina“ odpovídám, že není třeba se obávat, že by kvůli tomu k nám vtrhla invazní vojska, či že by s námi některý stát přerušil diplomatické styky nebo že by došlo k omezení našich práv členů Evropské unie či NATO.
Je ale třeba říci, že skutek nepřestane být trestným činem jen proto, že jeho oznamovatel jednal z nízkých pohnutek. Proto skutečně šťastným definitivním východiskem ze situace pro Andreje Babiše by byl pravomocný zprošťující rozsudek. Bylo by ovšem žádoucí, aby nebyl dobrodiním jen pro něj osobně, ale aby se také stal podnětem ke korigování nenasytné chuti orgánů činných v trestním řízení kriminalizovat kdejaký správní delikt.
Nevím o obsahu sdělení obvinění Andreji Babišovi nic než to, co lze vyčíst z novin. Přesto usuzuji, že bude pro orgány činné v trestním řízení obtížné prokázat subjektivní stránku trestného činu a zejména se držím presumpce neviny. V souladu se zásadou, že nástroje trestního práva jsou ultima ratio a s principy restorativní justice si dovedu představit nápravu ve správním řízení, a to vrácením dotace do státního rozpočtu a popř. uložením pokuty chybující společnosti. Samozřejmě by to neplatilo na případné úmyslné uvedení nepravdivých údajů v žádosti o dotaci, ale v tom je osobní účast Andreje Babiše nepravděpodobná.
Dodávám, že se záměrně nevyjadřuji k případu Jaroslava Faltýnka, který doplácí na to, že je pravou rukou Andreje Babiše.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
