Až vychladnou horké hlavy, rozpálené volební kampaní prezidentských kandidátů a národ se podívá na Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga s odstupem, pochopí, že se do druhého kola probojovaly dvě velmi silné, kvalitní osobnosti, z nichž každá je způsobilá zvládnout úřad prezidenta republiky v nejhorším případě na „minus jedna“. Samozřejmě jejich pojetí poslání hlavy státu, zvolené přímo občany, je rozdílné a od toho se odvozují odlišnosti ve stylu výkonu funkce. Každý z nich má své silné i slabé stránky. Je ale rozhodnuto: příležitost dostal Miloš Zeman a stoupenci Karla Schwarzenberga by měli pochopit, že se nestala žádná tragédie. Na Hrad nepřichází žádný prosťáček, který by dělal republice ostudu, ale silná osobnost. Myslím si ostatně, že sám Karel Schwarzenberg je nad věcí a příliš se nermoutí, pokud vůbec. I v tom je kouzlo jeho osobnosti.

Miloš Zeman je zkušený politik, velmi vzdělaný, vysoce inteligentní a má čisté ruce. To jsou jeho významné přednosti. Na jednu ze slabin upozornil bonmotem, že s ním při návratu z Vysočiny přijde zákon. Přesnější by bylo vyjádření, že s ním přijde vláda práva.  Pokud při vyslovení bonmotu vůbec přemýšlel nad jeho obsahem, měl by si být vědom, že toto je jeho skutečný smysl. Připusťme, že naplnění skryté hrozby, kterou by byl vážně míněný výrok, by bylo nanejvýš žádoucí a pro společnost prospěšné. Skutečnost je ale tak vzdálena vnější líbivosti použitého rčení, že se bonmot stal hodně špatným vtipem.

Vztah Miloše Zemana k právu je tak povrchní a odtažitý, že se od jeho příchodu na Hrad nedá očekávat výraznější posun v kvalitě právního prostředí České republiky. Ze všech jeho minulých projevů a skutků je zřejmé, že ho tato problematika nikdy zvlášť nezajímala a ani jí příliš nerozumí.

Ve volbách r. 1998 dovedl sociální demokracii k vítězství podvodem na voličích, spočívajícím v použití volebního hesla „akce čisté ruce“. O tom, jak akci provede a v čem by měla spočívat, neměl tušení a také z ní neuskutečnil „ani ň“. Naopak za jeho vlády vznikly některé z velkých kauz hospodářské kriminality a orgány činné v trestním řízení již tehdy vykazovaly nápadnou nezpůsobilost je vyšetřit. Současně se pod jeho patronací rozvinul Stanislav Gross, jehož záporný vliv na poměry v policii je nepopíratelný. Byl to stejný Stanislav Gross, na záhadě jehož pozdějšího křišťálově čistého zbohatnutí si orgány činné v trestním řízení vylámaly zuby. Ani postavení exprokurátorky Marie Benešové do čela státního zastupitelství nebyl dobrý nápad.

Nezdá se, že by Miloš Zeman během deseti let života ve vysočinském ústraní změnil poměr k věcem práva a spravedlnosti. Tento dojem opírám o některé jeho výroky z volební kampaně. Např. projevil názor, že přeplněnost věznic se má řešit rozšířením jejich kapacit. Zřejmě mu nedochází, že byl zvolen prezidentem národa kriminálníků, přesněji národa, jenž tímto dojmem působí na základě statistických údajů o počtech vězněných osob: zatímco v Rakousku připadá na 100 tisíc obyvatel zhruba 110 vězňů, z toho 46% cizinců, u nás to bylo před amnestií zhruba 220, z toho pouze 6% cizinců. Ještě nepříznivější je srovnání poměrů v ČR a v Německu. Ač skvělý ekonom, zřejmě si neuvědomil, jakou finanční zátěží pro stát je přebujelé vězeňství.