O tom, že situace v našem školství není právě růžová  jsem psal před necelým rokem, v létě roku 2017 v článku, který vyšel pod názvy  Prázdninové zamyšlení nebo Smutná zpráva o stavu našeho školství. Psal jsem o  školství obecně, ale především  o školství středním a s ním souvisejícím    společenském fenoménu - maturitě.

V současné době sklízíme „shnilé“ plody práce řady politiků, práce založené na  falešné a zhoubné představě o tom, že téměř všichni budou mít maturitu. Začalo to již v dobách zavádění učebních oborů s maturitou a do současnosti to nabylo nezvladatelných  rozměrů.

Kromě několika prestižních gymnázií a  některých odborných škol vybraných oborů, kde poptávka převyšuje nabídku, velké množství středních škol „bojuje“ s nedostatkem žáků. A když už stav naplní, pak zčásti žáky, kteří na studium střední školy  nestačí.

Firmám pak chybějí kvalifikovaní pracovníci dělnických profesí. Tedy ti s výučním listem bez nutnosti mít ke své odborné řemeslné práci maturitu.

Již na základní škole se žáci učí o dělbě práce. A ještě než základní školu opustí  vědí, že hrobník kope hroby, popelář odváží popelnice, metař zametá ulice, kuchařka vaří jídlo, švadlena šije šaty, zedník zdí zdi, automechanik opravuje auta, uklízečka uklízí, učitel učí, ředitel řídí,  lékař léčí, architekt navrhuje budovy, stavbyvedoucí řídí stavby, mistr řídí dělníky, ministr řídí celé resorty a prezident republiky vykonává nejvyšší ústavní funkci.