Už několik let upozorňuji na to, že situace s cikány v ČR je téměř identická se situací s černochy v USA: kdysi (dávno) utlačovaná rasa/národnost/menšina začne být zrovnoprávňována. To je v pořádku, všichni si přece zaslouží stejný přístup, stejná práva. Poskytneme pomoc, vyčleníme ohromné částky peněz, které budou chybět jinde, zřídíme desítky organizací, které této menšině budou asistovat na její cestě za rovnoprávností. To všechno je celkem v pohodě. Jenomže časem zjistíme, že ono to nějak nemá efekt, oni se nám ti Afroamíci nějak nezačleňují. No, tak najdeme další balík peněz a nasypeme jej do dalších organizací. A zase nic; černoši zjistili – za pomoci pracujícími lidmi placených organizací, že čím víc si stěžují, čím víc křičí, tím víc se jim věnuje pozornosti. A organizace, zřízené za účelem pomoci menšině začlenit se do společnosti, si uvědomily, že čím více si menšiny stěžují, tím více peněz se do těchto organizací nasype.

Jsme jenom jeden jediný krok za USA – tedy ne v životní úrovni a příležitostech pro pracovité, ale ve vývoji situace s nepřizpůsobivými. Takže i u nás už se začalo před časem rozvíjet nové odvětví podnikání: menšina řve, organizace ji v tom podporují, vláda se hrbí a sype víc a víc peněz, o které musí okrást pracující občany a důchodce, do teď už rozběsněných nepřizpůsobitelných živlů, které (podporovány stále větším množstvím vychytralých neziskovek) zvyšují tlak a agresivitu; už nejde o vykradené a ukradené kabelky, už nejde o okradeného osamělého chodce; dochází k loupežným přepadením důchodců, dětí, tělesně postižených. Dochází k brutálním útokům barevných tlup na nic nečekající jednotlivce. Ve hře jsou nože a mačety.

Jsou oblasti, kam bílý člověk nevkročí ani za denního světla. Jsou oblasti, kde bílí lidé přežívají v každodenní hrůze o své zdraví, o svůj život. Žádají o pomoc policii. Podávají stížnosti na úřadech. Nikdo jim nepomůže, protože za sebou nemají organizace a právníky, které si sami nemohou dovolit, protože ze svých kapes platí podporu a ochranu cikánům. Zoufalí vyjdou do ulic v naději, že si někdo všimne jejich problému. Ano, všimne; policie, která je rozežene coby extrémisty a rasisty. A také náckové, kteří se rádi připojí a tím dají munici všem těm ochráncům lidských práv, neziskovkám a dalším lumpům, kteří parazitují na umělém vyvolávání dojmu, že jsme rasisté. A samozřejmě jsme vítaným terčem pro země, které se potýkají se stejným problémem, jako my; představitelé těchto zemí na nás ukazují prstem, poukazují na náš „rasismus“, aby odpoutali pozornost od svých zemí a ve stínu pobouření nad rasismem v Čechách mají klid na řešení své situace.

Nejdříve na nás namířený prst Francie, která poukazuje na chudáka cikána, vystěhovaného z bytu, za nějž nikdy nezaplatil ani korunu, coby na oběť českého rasismu, zatímco sami likvidují celé cikánské osady a snaží se vystěhovat rumunské cikány ze své země. Švýcarsko se o nás taky otře při každé příležitosti, ale samo se referendem chrání proti cizím přistěhovalcům. A teď USA; po desetiletích rasismu naruby (nezapomeňme, že jsou jenom jeden malý krok před námi, čili máme se kam podívat na svou budoucnost, pokud se nezačneme chránit teď) a po šílených krocích rasistického muslimského prezidenta Obamy, kdy černoši nemají už žádné zábrany, ještě nedávno politicky korektní a skutečný problém přehlížející národ se začíná ozývat a vystupovat proti skutečnému rasismu – rasismu na bílém obyvatelstvu ze strany menšin. Podle dosavadního vývoje je možné předvídat, že Američané vyjdou do ulic a konečně se začnou bránit, bojovat za svá práva a bezpečí. I pro nás poučení – jsou jenom jeden krůček před námi. A protože takový vývoj musí přitáhnout pozornost celého světa, je potřeba odpoutat co nejvíce pozornosti poukázáním na „problémy“ někoho jiného. Čili scénář se opakuje.