Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové,
já se také ze svého pohledu a z pohledu TOP 09 podívám na některé okolnosti při zdejší debatě o vyslovení důvěry vládě České republiky na uplynulý měsíc vládnutí a pak taky na některé programové věci, protože to se samozřejmě v debatě o vyslovení důvěry očekává. Já se také domnívám, že vyslovení důvěry vládě není formalita. Důvěra z mého pohledu je odpověď na otázku, jaké vize pro naši zemi, naši bezpečnost a naši prosperitu nastupující vláda má, zda vláda jedná v mezích ústavy, drží elementární politickou kulturu, neohrožuje mezinárodní postavení země a spravuje stát transparentně a samozřejmě předvídatelně. Bývá zvykem rozebrat při rozpravě právě před vyslovením důvěry či nedůvěry její programové prohlášení. A ještě, než to udělám, tak se právě podívám na předchozí měsíc. Co stihla vláda od svého jmenování 15. prosince zvládnout, se dá v několika problematických aspektech pojmenovat už dneska.
Za prvé, je tady známá únavná kauza Filipa Turka, který je tedy nyní jmenován vládním zmocněncem na ministerstvu. Co to z našeho pohledu znamená? Namísto toho, aby premiér předložil jiného kandidáta a situaci tak před vyslovením důvěry vládě uklidnil, tak vláda zvolila z mého pohledu úhybný manévr - jmenovala Filipa Turka pouze vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, taková chytrá horákyně, oblečená, neoblečená. To není drobná personální hádka. Je to signál, že vláda je ochotna obcházet standardní mechanismy a vytvářet takzvaně hybridní role jen proto, aby prosadila svou nominaci i přes zásadní výhrady prezidenta. Debata už se kolem toho ve veřejnosti vede rozsochatá.
Další rizikový krok, který z mého a našeho pohledu vláda již stihla podniknout, je zrušení 322 úřednických míst, a zároveň se tedy objevila ostrá kritika plánované reorganizace na Ministerstvu zahraničí a obavy z destabilizace úřadů. Z našeho pohledu jsou namístě, je to rychlé, je to unáhlené. Právníci a i část odborné veřejnosti zároveň varují, že postup může obcházet služební zákon a že podobné kroky mohou vést, a to je důležité k politizaci státní správy.
A do toho vláda podle médií připravuje změny, které míří k zásadnímu oslabení služebního režimu, tedy pravidel, která mají chránit stát před tím, aby se úřady po volbách neměnily na kořist vítězů. Kolegyně a kolegové, stát není firma. Stát není oddělení, které se dá přerovnat přes Vánoce. Jestli vláda začne reformovat veřejnou správu stylem náhlých škrtů, personálních otřesů a rozvolňování pravidel, doplatí na to všichni, doplatí na to občané, my všichni v kvalitě služeb, v kontinuitě, ale i v důvěře ve stát a ve státní správu.
Mgr. Matěj Ondřej Havel, Ph.D.
A teď to nejzávažnější, mezinárodní pozice České republiky. Agentura Reuters popsala, že vláda v oblasti podpory Ukrajiny zpochybnila transparentnost muniční iniciativy. Oznámila, že Česká republika bude pokračovat jako koordinátor, ale ukončí vlastní finanční příspěvky a že v koalici jsou asi proruské hlasy, které program odmítají. Muniční iniciativa, která je sice dál koordinovaná - a já jsem upřímně rád, že nebyla zrušená a chválím to, že muniční iniciativa bude pokračovat, je to skvělá reputační věc, velký úspěch minulé vlády, který zde byl nastaven, ale v tom kroku chytré horákyně, kdy sice to budeme koordinovat, ale nedáme na to ani korunu, ať to zaplatí ostatní, tak já se ptám a já se bojím, co se bude dít, až bude nedejbože potřebovat pomoc někdy Česká republika? Bude si to svobodný západní spojenecký, náš spojenecký svět pamatovat: nedali jste na to ani korunu - a nehledě samozřejmě na daňové výběry, které tady ze zbrojního průmyslu potom máme.
Ještě bych jednu věc rád zmínil a ta se týká evropské politiky. Je to spíš riziko, než v tuhle chvíli ode mě nějaká ostrá kritika nebo jednoznačná výtka, a je to odmítnutí evropské dohodnuté politiky migračního paktu a ETS 2, což se tady před Vánoci hodně řešilo a probíralo. Můžeme mít různé názory, samozřejmě, na jednotlivé politiky Evropské unie, ale vláda, která jde do sporu bez jasné vyjednávací strategie a bez realistického plánu, jak toho v Evropě dosáhnout a jak to prosadit, tak je otázka, zda hájí účinně české zájmy, je otázka, zda jenom populisticky neobelhává české občany, že zařídí něco, co se potom zvládnout nedá.
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
Já se teďka dotknu jedné konkrétní oblasti, samozřejmě oblasti školství. Z mého pohledu je to jedna asi dlouhodobě z nejméně politicky zatížených kapitol programového prohlášení, tak to koneckonců už asi bývá dlouhodobě v této vzdělávací oblasti, ale je to z vašich proklamací jedna z vašich hlavních priorit a dává mi smysl se na to kriticky v některých aspektech podívat. Vláda chce zároveň zaměření na kvalitu, nikoliv kvantitu u podpůrných pozic, což může znít rozumně samozřejmě, ale bez definice kvality tady u těch podpůrných pozic je to prázdná věta, která ve výsledku může znamenat nepromyšlené kroky, tím to hrozí. Bude to znamenat, že se tedy vláda odhodlá provést tolik potřebnou parametrizaci asistentů pedagoga?
Text říká, že vzdělávání má zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací a že škola nemá - cituji - šířit politické či aktivistické postoje. To máme v zákoně samozřejmě zakázáno, je to správná vize, nicméně zní to jako ochrana neutrality školy. Jenže problém je, kdo bude určovat, co je ideologický vliv, co je aktivismus a co už je politická nezisková organizace? A já bych se zeptal: Je environmentální výchova ideologie? Je prevence domácího násilí aktivismus? Nebo je výuka mediální gramotnosti politický vliv? Je debata o demokracii, lidských právech nebo moderních dějinách politický postoj? Kde bude ta hranice? Tady hrozí, že bude možné udělat pomyslný klacek na učitele, ředitele, studenty a v zemi, která má historickou zkušenost s tím, jak dopadá státní dohled nad takzvaně správným výkladem, může to být jednoduše rizikové.
Neutralita školy se nedá vyhlásit zákazem takzvaně nežádoucích témat, máme s tím historické zkušenosti. Neutralita se dělá tím, že učíme kriticky myslet, učíme pracovat se zdroji, učíme argumentovat. A to přesně ohrožuje každá moc, která by si snad chtěla definovat, co je to ta ideologie. Já před tím varuji, je potřeba to hlídat, je potřeba nad tímto opravdu bdít. A dál, důležité téma, které rezonuje ve všech programech politických stran, a to je inkluze. Vláda slibuje bezpečí, slibuje zásadní revizi a zrušení neefektivních prvků inkluze, posílení speciálních škol a tříd a větší kompetenci ředitelů, aby mohli, cituji, lépe ochránit nejlepší zájem dítěte.
Tady je možná jádro problému v tom, že ta formulace opět nedává jednoznačně tušit, co se přesně slibuje, co se chystá, co je vlastně ten neefektivní prvek. Je to podpora asistenta, je to integrace dětí s lehčím znevýhodněním, financování podpůrných opatření nebo samotná myšlenka, že děti mají šanci být spolu? Ta rétorika, aby to nešlo na úkor ostatních dětí, je politicky lákavá, často probíraná, ale v praxi často znamená, že se z dětí se znevýhodněním stane problém ve škole, kterého se chce systém zbavit. Varuji před touto rétorikou. Aby to nebylo rozdělení na ty normální a ty ostatní děti.
Z odborných panelů, které se třeba i zde na půdě Poslanecké sněmovny v minulém období konaly, prokazatelně víme, prokazatelně na základě dat a odborných zkoumání, že inkludované vzdělávání pochopitelně, není-li špatně vedené, nevede takzvaně ke zpomalení vzdělávání u rozvoje intaktních žáků, kteří se vzdělávají, tedy společně s inkludovanými dětmi.
Jsme ve shodě, že revize inkluze je nezbytná, já bych spíše použil termín optimalizace, protože jsme velkými zastánci inkluze, vnímáme to jako moderní směr vzdělávání, který přináší nějaké výzvy, máme zde 20 let zkušeností a těch 20 let zkušeností už nabízí příležitost pro nějakou, jak jsem říkal, optimalizaci. Držím v tom vlastně vládě palce, aby byla provedena dobře. Rizika, která v tom jsou, na to jsem upozornil, to budeme samozřejmě bedlivě zkoumat.
Důležitá věc. Vláda ve svém programovém prohlášení slibuje nepřijetí eura. U toho bych se rád zastavil. Je to věc, kterou TOP 09 vnímá jako škodlivou pro českou veřejnost, škodlivou pro český stát, pro naši budoucnost. Nejde přitom jenom o to, jakou měnou platíme v obchodě. Nejde přece o to, jaké místo to pro nás znamená v hodnotách, které máme. Jde o to, jaké místo chceme mít v Evropě, jde o to, jak stabilní chceme mít ekonomiku a jaké podmínky chceme vytvořit pro lidi i firmy v naší zemi do budoucna.
Já začnu jednoduchou otázkou. Jsme součástí evropské ekonomiky? Ano. A velmi silně. Česká republika je, o tom snad nikdo nepochybuje, exportní země. Velká část českého průmyslu, pracovních míst a prosperity stojí na tom, že vyvážíme do států Evropské unie a především, především do eurozóny. Zároveň jsme s eurozónou propojeni i tím, že mnoho firem u nás má zahraniční vlastníky, dodavatelské řetězce, obchodní partnery, kteří v eurech běžně fungují, české firmy často, běžně fungují v eurech. A právě proto je první silný argument pro euro naprosto praktický. Je to snížení nákladů a nejistoty v obchodu. Dnes firmy i spotřebitelé platí za směnu měn, za zajišťování proti kurzovým výkyvům a hlavně žijí v nejistotě, co konečně udělá kurz koruny. Když koruna výrazně posílí nebo oslabí, někdo na tom vydělá, ale často to znamená problém pro české exportéry, pro plánování investic, i pro ceny. Euro by tuto nejistotu výrazně snížilo. A méně nejistoty v ekonomice znamená více investic, více stability a dlouhodobě i lepší mzdy.
Ze své zkušenosti mohu říct, že každá firma, která je exportní - a těch u nás na východě Čech je opravdu celá řada - tak na můj dotaz, co pro ně můžeme udělat jako zákonodárci, řeknou na prvním nebo druhém místě, zaveďte euro. Je to pro nás důležité, je to pro nás pohodlné, je to pro nás komplikace, že euro stále nemáme. Mohli bychom se lépe rozvíjet. Druhý argument je samozřejmě přímý dopad na lidi, na naše občany. Každý, kdo někdy platil na dovolené v zahraničí, posílal peníze do ciziny nebo nakupoval on-line z evropských e-shopů, ví, že směna měn není zadarmo. A hlavně pro mnoho Čechů je euro už dneska realita, řada cen v ekonomice se na euro nepřímo váže. Typicky energie, suroviny nebo třeba některé technologie. Zatímco část nákladů se řídí eurem, příjmy v korunách pak mohou být zranitelné vůči kurzovým šokům. O tom jsem již hovořil. I v tomto směru by přijetí eura přineslo větší předvídatelnost.
Třetí argument pro euro je stabilita, nižší úroky. V eurozóně dlouhodobě často vidíme nižší úrokové sazby než v zemích mimo euro. A to se promítá do hypoték, které máme, úvěrů pro firmy i ceny financování státu. A samozřejmě platí, že sazby se mění a nelze slibovat zázraky, to je jasné. Ale platí i to, že pro malou otevřenou ekonomiku, jako je ta česká, je důležitá důvěryhodnost měny a stabilita prostředí.
Euro je jedna z nejvýznamnějších světových měn a členství v eurozóně je pro investory signál. Signál, že země patří do stabilního jádra evropské ekonomiky. Pro Česko by to mohlo znamenat levnější kapitál a ještě více investic.
A čtvrtý argument je politický a strategický. V eurozóně se rozhoduje. Ať se nám to líbí nebo ne, eurozóna je klíčová část Evropské unie, tam se nastavují pravidla, tam se koordinují reakce na krize a vznikají důležité dohody. Pokud u eura nejsme, často máme menší vliv na ta rozhodnutí, která na nás stejně dopadají z důvodů, o kterých jsem hovořil. Přijetím eura bychom získali místo u stolu, kde se rozhoduje o měnové a ekonomické budoucnosti Evropy a tím samozřejmě i o budoucnosti naší vlasti.
A teď férově; samozřejmě existují obavy z eura. Lidé říkají, ztratíme vlastní měnovou politiku, zvýší se ceny, doplatíme na problémy jiných zemí. Tyto obavy je třeba brát vážně, ale právě proto je správná otázka ne ano nebo ne, nýbrž kdy a za jakých podmínek můžeme euro mít. Měnovou politiku už dnes stejně nemáme úplně ve svých rukou, protože naše ekonomika je extrémně navázaná na eurozónu. Když se něco děje v Německu nebo v eurozóně, dopadají na nás okamžitě důsledky těchto jevů a je bez možnosti spolurozhodovat pro nás. Riziko zdražování lze minimalizovat dobrým dohledem, transparentním duálním oceňováním a tvrdými sankcemi proti zneužití. V mnoha zemích se po zavedení eura ukázalo, že část zdražení byl spíš psychologický efekt a záminka některých prodejců než nevyhnutelný důsledek změny měny.
A pokud jde o solidaritu s jinými státy, je třeba říct otevřeně, i dnes jsme součástí Evropské unie, přispíváme do společných mechanismů a zároveň z unijní spolupráce výrazně profitujeme. Otázka tedy nestojí, budeme platit za jiné, ale budeme uvnitř systému, který ovlivňuje naši ekonomiku nebo zůstaneme venku a budeme se přizpůsobovat bez hlasu?
Na závěr tedy jednoduché shrnutí. Euro není magická hůlka, která vyřeší všechny problémy. Ale je to krok, který může České republice přinést větší stabilitu, levnější, jednodušší obchod, lepší investiční prostředí a silnější postavení v rámci Evropy. Pro exportní zemi uprostřed kontinentu je měnová izolace spíš luxus, který nás stojí peníze i potřebný vliv. Pokud chceme být sebevědomou a prosperující součástí Evropy, dává smysl být součástí její měnové unie. Neexistuje v eurozóně žádná země, která by z eura utíkala, a euro je ve všech zemích, které ho používají jako svou národní měnu, populární. Nikdo odtamtud nechce. Naopak jsou země další a další, Chorvatsko, teď už i Bulharsko, které do eurozóny přicházejí. Je velká škoda, že si vláda do programového prohlášení dává, že chce mimo euro zůstat. Je velká škoda, že nás tím drží uměle a zbytečně nebo bude držet mimo eurozónu, mimo velkou příležitost.
TOP 09 z tohoto a řady jiných důvodů, o kterých budou ještě hovořit kolegové, o kterém mluvil třeba pan předseda Jakob, nemůže vládě Andreje Babiše vyhlásit nebo prohlasovat důvěru.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
