Grebeníček (KSČM): Vláda svou záměrnou nečinností zabraňuje řádnému šetření korupce

25.10.2012 12:22

Projev na 47. schůzi Poslanecké sněmovny dne 25. 10. 2012

Grebeníček (KSČM): Vláda svou záměrnou nečinností zabraňuje řádnému šetření korupce
Foto: kscm.cz
Popisek: Miroslav Grebeníček, poslanec KSČM
reklama

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak si můžete z mé dosavadní komunikace s předsedou vlády Petrem Nečasem ověřit, oslovil jsem premiéra písemnou interpelací s podezřením, že vláda České republiky, předseda vlády a někteří její ministři, v rozporu s platnou ústavou a zákony dlouhodobě záměrnou nečinností nebo nedbalostí případně konkrétními politickými a dalšími aktivitami zabraňují řádnému šetření a postihu případů korupce a velké hospodářské a jiné kriminality, která ohrožuje ekonomickou bezpečnost státu a způsobuje škody mimořádně velkého rozsahu na majetku státu, měst a obcí a rozsáhlou újmu na majetku a právech podnikatelských i nepodnikatelských subjektů a občanů.

Otázky, které jsem mu k tomuto podezření jako poslanec jménem veřejnosti položil, vycházely z nesporných a veřejně známých faktů o vyjádřeních a postojích předsedy vlády a činnosti Bezpečnostní informační služby, např. v aféře exprimátora Prahy Pavla Béma a klientelisty Romana Janouška. Byly to otázky, jak jste mohli zjistit, věcné a přímočaré. V odpovědi by premiérovi, pokud by neměl co skrývat a měl čisté svědomí, stačilo jen doložit několik konkrétních čísel, několik základních informací o činnosti vlády a jejích členů. Takových informací, na které má nejen zákonodárce, ale i veřejnost právo.

Velmi dobře vím, že od poloviny 90. let minulého století zveřejňuje Bezpečnostní informační služba jednou ročně zprávu o své činnosti, a to ve stručné verzi, jež by neměla ohrozit bezpečnost státu. Zákon jí to přímo neukládá, plyne to však z její ústavní povinnosti, kterou má jako státní orgán při zaručení základního práva svobody slova a práva na informace každého občana České republiky podle Listiny základních práv a svobod. Zákon ovšem Bezpečnostní informační službě ukládá, aby každoročně vládě předkládala verzi podrobnou, kde jsou ohrožení bezpečnosti státu konkretizována. A premiérovi i přímo členům vlády musí Bezpečnostní informační služba předkládat neodkladné informace vždy. Informuje přímo i policejní a jiné státní orgány.

Rovněž vím, že zpráv v režimu utajení jsou ročně stovky. O tom by nepochybně měl každý poslanec vědět. Pokud by pak vytýkal Bezpečnostní informační službě, že její veřejná zpráva není konkrétní, mohlo by to působit do jisté míry úsměvně.

Je také skutečností, že zdrcující hodnocení korupčního prostředí v České republice, které ve své výroční zprávě v srpnu letošního roku zveřejnila Bezpečnostní informační služba, alespoň podle vicepremiérky Karolíny Peake, nezahrnuje ještě protikorupční kroky vlády. Podle vicepremiérky zpráva popisuje situaci v roce 2011, kdy některá přijatá opatření ještě nevstoupila do praxe. Až v roce 2012 nabyla řada přijatých opatření účinnost, ať už je to zákon o veřejných zakázkách, cituji Karolínu Peake, nebo zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Přesto prý podle jejích slov nechce varování zpravodajců zlehčovat. A v této souvislosti prohlásila: Samozřejmě ty závěry z ní jsou velmi znepokojivé a pro mou práci velmi důležité. Na druhou stranu Bezpečnostní informační služba je tu právě od toho, aby podobné věci monitorovala. A já neočekávám, že se v té zprávě bude objevovat něco mimořádně pozitivního.

Dámy a pánové, není žádným tajemstvím, že někdejší předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Petr Nečas a bývalý šéf Bezpečnostní informační služby Stanislav Devátý již 3. února 1999 veřejně přiznali, že v Bezpečnostní informační službě existovali agenti, kteří donášeli informace politickým stranám. Zatímco Petr Nečas uvedl, že svou expozituru měla v Bezpečnostní informační službě každá politická strana, Stanislav Devátý zmínil obecně strany a tvrdil, že výjimkou byla jeho mateřská Občanská demokratická strana. Devátý rovněž uvedl, že šlo o pár lidí, které ze služby propustil, kdežto Petr Nečas se tehdy domníval, že tato situace ve službě stále existuje. Následně pak dodal: Znovu to potvrzuje, že Bezpečnostní informační služba se stala v polovině 90. let předmětem nezodpovědných hrátek politiků, kteří používali Bezpečnostní informační službu jako instrument v době volebních kampaní.

Podle respektovaného člena bezpečnostního výboru Sněmovny a stálé komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby bývalého ministra vnitra a šéfa civilní rozvědky Františka Bublana vláda se zjištěními zpravodajců nepracuje dost důsledně.

Kabinet by měl podle něj řešit i jednotlivé případy, které zpráva zmiňuje a které se týkají podniků se státní účastní nebo dokonce Správy hmotných rezerv státu.

"Já jsem v Bezpečnostní informační službě pracoval," prohlásil poslanec Bublan, "pracoval jsem i v rozvědce a byly případy, kde jsem byl přímo pozván do těch dřívějších vlád a ty případy jsme přímo řešili." K tomu pak dodal: "Ta vláda ještě mohla zabránit, aby k něčemu nedošlo." Za zmínku možná stojí i komentář novináře Erika Besta, podle něhož může být také veřejná správa Bezpečnostní informační služby do určité míry vnímána jako nástroj boje uvnitř vládní koalice. Výhrady zpravodajců se totiž ve větší míře týkají odvětví spadajících pod resort ministra financí Miroslava Kalouska, což může vyhovovat Občanské demokratické straně. Tato správa podle Erika Besta pracuje pro premiéra Petra Nečase a funguje jako zbraň na údajně silného vládního kolegu Kalouska.

Ano, byl jsem při podání své interpelace přesvědčen, že obdržím řádnou odpověď, která nebude dělat premiérovi a jeho odbornému servisu žádné problémy. Měl jsem za to, že jen člověk zasažený pocitem nepostižitelnosti, který má co skrývat, by se chtěl odpovědi na takové závažné otázky vyhnout.

Přestože například již zmíněná místopředsedkyně vlády informace o tom, co jí přichází z Bezpečnostní informační služby na stůl, běžně médiím a veřejnosti poskytuje, předseda vlády v případě odpovědi na mou interpelaci se rozhodl kontrolu činnosti vlády odklonit. Z porovnání dotazů, které jsem premiérovi v mimořádně závažné záležitosti krytí korupce a klientelismu vládami a ministry adresoval, z obsahu jeho písemné odpovědi plyne jediné. Předseda vlády podezření vyslovovaná veřejností i řadou expertů na jeho adresu de facto posílil a potvrdil. Nenašel odvahu uvést jediný faktický údaj, o nějž byl požádán. Nebyl schopen ve své odpovědi, jak jste se mohli přesvědčit, uvést jediný věrohodný argument nebo doklad, kterým by podezření na prokorupční a proklientelistickou činnost své vlády a svou vlastní oslabil nebo zpochybnil.

V situaci, kdy předseda vlády odmítá poskytnout členům zákonodárného sboru jakékoli základní údaje a vysvětlení k pasivitě vlády a k podezření z nezákonné nečinnosti vlastní i svého kabinetu v okamžiku, kdy nebyl schopen uvést ani jediný, zdůrazňuji ani jediný fakt a doklad o tom, že by on sám kabinety, jejichž byl členem, anebo jeho ministři při dodržení konkrétních a adresných informací o podezření na trestnou činnost, klientelismus a ohrožování ekonomické bezpečnosti státu řádně konali v souladu se zákonem, zbývalo mi tedy jediné - požádat o zařazení interpelace k ústnímu projednání.

Dodávám jen, že považuji z pohledu Ústavy a platných zákonů za zcela neobhajitelné to, o co se premiér písemně pokusil. Mám na mysli především jeho komické tvrzení, že prý je tajné, proč vláda Mirka Topolánka, jejímž byl členem, její předseda a jednotliví odpovědní ministři nezabránili minimálně od roku 2006 primátoru Bémovi a kmotru Janouškovi a dalším pokračovat v činnosti ohrožující řádný výkon veřejné správy, veřejné zakázky a nakládání s veřejným majetkem na území hlavního města Prahy. A troufám si tvrdit, jde-li o boj s korupcí a klientelismem, o zjištění odpovědnosti byť jen za nakládání s majetkem a veřejnými penězi hlavního města Prahy i ve světle posledních afér kolem veřejných zakázek jedno: V rámci platné Ústavy je nezbytné žádat od předsedy vlády vyvození osobní odpovědnosti za nepochopitelný pokus utajit a odklonit před veřejností a Poslaneckou sněmovnou informace o odpovědnosti Topolánkovy vlády, v níž byl ministrem a místopředsedou, za nakládání s údaji o klientelismu a korupčních aktivitách na území hlavního města Prahy, ale i jinde.

Je nezbytné žádat od premiéra pravdivé informace a také vyvození osobní odpovědnosti i za to, že tajil před veřejností údaje o klientelistických a prokorupčních aktivitách reprezentantů Občanské demokratické strany zjištěné Bezpečnostní informační službou až do doby, kdy se k nim dostala média. I to je důvod, proč by bylo vhodné, aby se premiér Petr Nečas k dané problematice znovu a hlavně pravdivě vyjádřil.

Mnohé však nasvědčuje tomu, že se tohoto vyjádření premiéra Nečase dnes zde na půdě Poslanecké sněmovny nedočkáme. Proto připomínám, že podezření vyslovené veřejností i odbornými experty, že zejména předseda vlády osobně, ale i další ministři, kladli či kladou svými postoji, svou pasivitou, ale i aktivně překážky řádnému šetření a postihu případů korupce a velké hospodářské a jiné kriminality, není ničím překvapivým. O neodpovědném a případ od případu stranicky podjatém vztahu předsedy vlády, jeho místopředsedů, ministra zahraniční Schwarzenberga a ministra financí Kalouska ke zkompromitovaným osobám například v kauzách Vondra, Barták nebo Parkanová, média informovala víc než dost.

Dovolávám se toho, že podezření na prokorupční a proklientilistické jednání předsedy vlády a jeho kabinetu v souvislosti s výkonem státní správy a zajišťováním ekonomické bezpečnosti státu a hlavního města Prahy snad nikde jinde nenabylo tak jasných kontur jako v případě, kdy se provalila aféra Občanské demokratické strany v hlavním městě Praze. Z uniklých odposlechů a informací, ke kterým se nakonec byla nucena přihlásit i Bezpečnostní informační služba, jasně plyne, že čelní představitel veřejné správy a jeden z nejvyšších představitelů Občanské demokratické strany i úředníci pražského Magistrátu spolu s klientelistou Janouškem a podle jeho pokynů a zájmů projednávali, ovlivňovali věci veřejné správy a samosprávy včetně rozhodování o nakládání s veřejným majetkem a o personálních otázkách.

Dámy a pánové, vám, kdo jste té kauze věnovali tenkrát pozornost, nemohlo jistě uniknout do jisté míry pochopitelné lavírování Bezpečnostní informační služby. Nakonec ale, jak jste mnozí i v médiích zaznamenali, se Bezpečnostní informační služba přece jen veřejně přihlásila k tomu, že konkrétní adresné informace nejen o tomto pražském případě, ale i o podobných případech zasahování do veřejné správy a o klientelismu, korupci a ohrožování ekonomické bezpečnosti státu v dalších městech či regionech má a shromažďuje. Když se pak pokusil předseda vlády vyhýbat své odpovědnosti za pražskou aféru, Bezpečnostní informační služba jej usvědčila z nepoctivosti. Sama ohrožena podezřením, že případnou trestnou činnost a nelegální aktivity jistých osob v Praze svévolně kryla a tajila, Bezpečnostní informační služba jednoznačně veřejným prohlášením svých zástupců včetně ředitele a tiskového mluvčího potvrdila, že tyto adresné a konkrétní informace o klientelismu a činnosti korupčních mafií ohrožujících ekonomickou bezpečnost státu dostávají na stůl jak předseda vlády, tak i jednotliví ministři.

Taková prohlášení Bezpečnostní informační služby logicky musela nastolit otázku odpovědnosti vlády a jejího předsedy minimálně za to, jakým způsobem od roku 2006 probíhalo tunelování veřejných rozpočtů a klientelistické panování zejména v hlavním městě Praze.

Vyjádření Bezpečnostní informační služby také naznačovalo, poté když je vládě předala, nemůže a nesmí jít proti následné pasivitě a nečinnosti vlády. To v lecčems vysvětlovalo veřejně známé premiérovo strkání hlavy do písku před činy jeho stranických místopředsedů ve funkci ústavních činitelů. Do tohoto rámce najednou plně zapadala i veřejně prezentovaná odkláněcí stanoviska a aktivity předsedy TOP 09 a ministra zahraničí Schwanzerberga v kauzách Vondra a Parkanová. Považuji za nezbytné se jménem těch občanů, kteří mně od to požádali a kdo mne oslovili výslovně ohradit proti vysoce ostudným a republiku dehonestujícím prohlášením ministra Karla Schwanzerbergra, že prý všichni Češi jsou podvodníci a že klientelismus a korupce při zadávání zakázek jsou běžným prostředkem financování politických stran, a že jde jen o dodržení rozumné míry dojení veřejných peněz stranami a jejich kmotry. Takovým jednáním a vystupováním premiéra a členů vlády - troufám si tvrdit - nemůže dost dobře souhlasit nebo k němu mlčet žádný odpovědný ústavní činitel.

Protože pasivita nebo podivné chování vlády jako celku, jejího předsedy zvláště a i jednotlivých ministrů v konfrontaci s celou řadou korupčních podezření a klientelistických afér dlouhodobě bila do očí, vznesl jsem v zájmu občanů a na základě některých jejich podnětů písemnou interpelaci přímo na premiéra. Šlo mi o to ověřit, nakolik on ve funkci premiéra, ale i jeho předchůdci spolu se svými kabinety, splnili povinnosti ústavních činitelů v případech, kdy dostávali z titulů funkcí informace o velké kriminalitě, klientelismu a korupci. Požádal jsem předsedu vlády jen o několik základních údajů, které by mohly buď vyvrátit, nebo potvrdit i důvodná podezření.

A to za prvé podezření, že předseda vlády, pokud je současně předsedou ODS a vláda jím vedená jako celek, využívají postavení ústavních činitelů a zneužívají svých kompetencí k tomu, aby paralizovali a znehodnocovali činnost a výslednost zpravodajských služeb při zjištění podezření na trestnou činnost svých spolustraníků, kmotrů a mafií.

Za druhé podezření, že zneužívají svého postavení se státní správě k tomu, aby zatajovali zpravodajskými službami získané informace o podezření na trestnou činnost, korupční a klientelistické jednání a kriminalitu, ohrožující ekonomické zájmy republiky, její ekonomickou bezpečnost a rozpočtovou stabilitu.
Za třetí pak podezření, že vláda, jejíž byl současný premiér členem, umožnila minimálně od roku 2006 jistým osobám v Praze navzdory informacím od Bezpečností informační služby pokračovat v činnosti ohrožující řádný výkon státní správy, veřejné zakázky a nakládání s veřejným majetkem na území hlavního města Prahy.

Předseda vlády ve své písemné odpovědi na mou interpelaci fakticky všechna tři podezření potvrdil - na žádnou z otázek totiž nedokázal poctivě odpovědět. Nebyl schopen a ani ochoten poskytnout ani jediný údaj, kterým by sebe osobně a vládu jako celek i v existujících podezřeních obhájil.

Mám za to, že pokud má být Česká republika demokratickým právním státem, je pro Sněmovnu, veřejnost, ale i pro orgány činné v trestním řízení klíčové dovědět se to, co premiér Nečas ve své písemné odpovědi na mou interpelaci odmítl sdělit. Tedy informaci, kdy poprvé a kým vedená vláda obdržela od Bezpečnostní informační služby informaci o klientelistických uskupeních ovlivňujících výkon veřejné správy, rozhodování ve věcech personálních a veřejných zakázek a nakládání s veřejným majetkem na území hlavního města Prahy, včetně upozornění na činnost zcela konkrétních kmotrů. Zjištění kdy a která vláda tyto informace obdržela je nezbytným východiskem pro další zákonný postup v kauze samotné i pro prevenci pokračující nezákonné činnosti premiéra a vlády dnes i v budoucnu.

To, že premiér Nečas tuto odpovědnost utajuje mu umožnilo a umožňuje dodnes odklánět od veřejnosti i od kontroly ze strany parlamentu další závažné skutečnosti. Je přece k smíchu a je vrcholem pokrytectví to, jak na danou věc reagovaly špičky Občanské demokratické strany.

A tak se ptám, proč současný premiér nijak nekonal a čekal celých šest let, až informace o povaze činnosti pražských mafií zveřejní tisk. Nebo současný premiér svým odpíráním informací jen zneužíval svého postavení ke krytí expředsedy vlády a Občanské demokratické strany Mirka Topolánka?. Je rozumné a bylo by v normálním demokratickém státě možné, aby premiér odkláněl pravdivé informace a fakta o své odpovědnosti?. Z písemného vyjádření předsedy vlády je zcela jasně zřejmé, že tají a chce od veřejnosti, od Poslanecké sněmovny odklonit informaci o tom, zda vůbec a kolik bylo případů, kdy jeho vláda a její ministři postoupili informace Bezpečností informační služby, zakládající podezření z trestné činnosti, k řádnému prošetření orgánům činným v trestním řízení. Neposkytnutí takové informace je očividným pokusem vyhnout se parlamentní kontrole a jen potvrzuje podezření na záměrnou nebo nedbalostní nečinnost vlády ve věcech podezření na kriminální aktivity velkého rozsahu.

Utajením požadovaných informací a jejich úplným odkloněním od veřejné parlamentní kontroly předseda vlády přímo akcentoval podezření vyjádřené v závěru mé písemné interpelace. A to je podezření, že spojení funkcí předsedy vlády a předsedy Občanské demokratické strany, stejně jako držení kompromitovaných osob ve vládě vytváří prostor k tomu, aby premiér i vláda jako celek paralizovali činnost zpravodajských služeb a zatajovali jimi získané informace o podezření na závažnou trestnou činnost ohrožující ekonomické zájmy, ekonomickou bezpečnost a rozpočtovou stabilitu republiky.

Dámy a pánové, chápu, zločinci musejí být vděční především exministrovi vnitra Ivanu Langerovi, který rozprášil příslušné útvary finanční policie, která sledovala nejnovější metody legalizace špinavých peněz a zajišťovala jejich výnosy z trestné činnosti. Mnohé informace v otevřených částech výroční zprávy signalizují, že máme vcelku zdatnou Bezpečnostní informační službu, nicméně mě také ujistily v tom, že vládní struktury, které měly v uplynulých letech efektivně reagovat, jsou buď totálně neschopné, nebo záměrně bezpečnostní situaci v ČR neřeší a nechtějí ji řešit ani pod tlakem médií a veřejnosti. Tento stav pak mnohým odborníkům připomíná polovinu roku 1988, kdy tehdejší Státní bezpečnost měla jasný politický příkaz nové případy neotvírat a živé případy postupně utlumovat do ztracena.

Ne, nehodlám zde meditovat o tom, co hrozí dosavadnímu způsobu vládnutí zprivatizovanému podnikatelskými multimilionáři, navíc vládnutí napnutému takřka nadoraz radiálními neoliberály. Jestliže slabým odhadem nejméně 200 miliard ročně mizí v černé ekonomice ve vyloženě kriminální činnosti, čekal by občan, že Nečasova vláda bude prostředky hledat právě zde. Bohužel Petr Nečas a jeho vládní koalice dělá pravý opak - pro peníze sahá pod záminkou úspor do kapes rodiče, matek na mateřské a rodičovské dovolené, do kapes sociálně slabých rodin s dětmi, nemocných a důchodců. Krajní akce vyvolávají ovšem krajní reakce, které pak žádná přeběhlice z Věcí veřejných, ale ani nejlepší ministr financí rozvíjejících se evropských ekonomik, ba ani žádný pan Čistý nevybalancuje. Proto žádám, neboť poslankyně a poslanci by měli mít úctu k ústavě a demokratickým zásadám výkonu státní moci, o vaši podporu návrhu na zamítnutí premiérovy odpovědi, a tím jej zavážeme k vypracování odpovědi nové. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PSP ČR
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Sviták (SLK): Kraj pokračuje v úsilí zrušit zpoplatnění části silnice I/38 pro kamiony

14:32 Sviták (SLK): Kraj pokračuje v úsilí zrušit zpoplatnění části silnice I/38 pro kamiony

Vyřadit část silnice I/38 v úseku mezi Jestřebím a hranicí kraje ze seznamu silnic první třídy, kde …