Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak si můžete z mé dosavadní komunikace s předsedou vlády Petrem Nečasem ověřit, oslovil jsem premiéra písemnou interpelací s podezřením, že vláda České republiky, předseda vlády a někteří její ministři, v rozporu s platnou ústavou a zákony dlouhodobě záměrnou nečinností nebo nedbalostí případně konkrétními politickými a dalšími aktivitami zabraňují řádnému šetření a postihu případů korupce a velké hospodářské a jiné kriminality, která ohrožuje ekonomickou bezpečnost státu a způsobuje škody mimořádně velkého rozsahu na majetku státu, měst a obcí a rozsáhlou újmu na majetku a právech podnikatelských i nepodnikatelských subjektů a občanů.

Otázky, které jsem mu k tomuto podezření jako poslanec jménem veřejnosti položil, vycházely z nesporných a veřejně známých faktů o vyjádřeních a postojích předsedy vlády a činnosti Bezpečnostní informační služby, např. v aféře exprimátora Prahy Pavla Béma a klientelisty Romana Janouška. Byly to otázky, jak jste mohli zjistit, věcné a přímočaré. V odpovědi by premiérovi, pokud by neměl co skrývat a měl čisté svědomí, stačilo jen doložit několik konkrétních čísel, několik základních informací o činnosti vlády a jejích členů. Takových informací, na které má nejen zákonodárce, ale i veřejnost právo.

Velmi dobře vím, že od poloviny 90. let minulého století zveřejňuje Bezpečnostní informační služba jednou ročně zprávu o své činnosti, a to ve stručné verzi, jež by neměla ohrozit bezpečnost státu. Zákon jí to přímo neukládá, plyne to však z její ústavní povinnosti, kterou má jako státní orgán při zaručení základního práva svobody slova a práva na informace každého občana České republiky podle Listiny základních práv a svobod. Zákon ovšem Bezpečnostní informační službě ukládá, aby každoročně vládě předkládala verzi podrobnou, kde jsou ohrožení bezpečnosti státu konkretizována. A premiérovi i přímo členům vlády musí Bezpečnostní informační služba předkládat neodkladné informace vždy. Informuje přímo i policejní a jiné státní orgány.

Rovněž vím, že zpráv v režimu utajení jsou ročně stovky. O tom by nepochybně měl každý poslanec vědět. Pokud by pak vytýkal Bezpečnostní informační službě, že její veřejná zpráva není konkrétní, mohlo by to působit do jisté míry úsměvně.

Je také skutečností, že zdrcující hodnocení korupčního prostředí v České republice, které ve své výroční zprávě v srpnu letošního roku zveřejnila Bezpečnostní informační služba, alespoň podle vicepremiérky Karolíny Peake, nezahrnuje ještě protikorupční kroky vlády. Podle vicepremiérky zpráva popisuje situaci v roce 2011, kdy některá přijatá opatření ještě nevstoupila do praxe. Až v roce 2012 nabyla řada přijatých opatření účinnost, ať už je to zákon o veřejných zakázkách, cituji Karolínu Peake, nebo zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Přesto prý podle jejích slov nechce varování zpravodajců zlehčovat. A v této souvislosti prohlásila: Samozřejmě ty závěry z ní jsou velmi znepokojivé a pro mou práci velmi důležité. Na druhou stranu Bezpečnostní informační služba je tu právě od toho, aby podobné věci monitorovala. A já neočekávám, že se v té zprávě bude objevovat něco mimořádně pozitivního.