Diskutující pod značkou mimo jiné píše: „OSVČ v nelékařských profesích jsou také a troufám si tvrdit daleko více podrobeni nemilosrdnému konkurenčnímu prostředí a také si svoji administrativu zajištují po nocích, když ve víkendech makají /pokud je zakázka/. Mnozí z nich mají kvalifikaci o které se některým doktorům ani nesnilo. Jen se tomu neříká atestace, ale třeba standart ISO apod."
Když jsem si přečetl záměr skupiny odborníků z ministerstva financí, jak zatížit OSVČ - 3 a půl krát vyššími odvody na zdravotní a sociální pojištění, odbouráním odečitatelných základů pro různé druhy profesí (u sedláků z 80% na 50%, u řemeslníků ze 60% na 50 či dokonce na 25% u bílolímečkových profesí z 40% na 25%), jímá mě hrůza. OSVČ nečerpají žádnou dovolenou, nemají nárok na nejrůznější samozřejmosti, které mohou využívat zaměstnanci, každodenně jsou vystaveni stresu, jestli ji velká korporace, pro niž dělali zakázku vůbec zaplatí, zda-li jim alespoň za 90 dní zaplatí prodejní řetězec za zboží, zda-li jim mlékárny vykoupí mléko, atd. atd., zda-li nebudou muset skončit.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Hannig