Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně a poslanci,

děkuji za příležitost promluvit zde, v Poslanecké sněmovně, v tomto - bez nadsázky - epicentru politického života naší země, v místě, kde prezident republiky nemluví často. Naposledy jsem zde se svým projevem vystoupil před sedmi roky.

Mnohé se za tuto dobu změnilo a změnila se i sama Poslanecká sněmovna. Vidím zde řadu tváří, které v politice potkávám již téměř celé poslední dvacetiletí, ale vidím zde i velké množství poslanců a poslankyň nových. Do vysokých ústavních funkcí Vás vynesly letošní květnové volby, které naši politickou scénu výrazně proměnily.

Po opakujících se patových výsledcích voleb, v nichž o tom, kdo sestaví vládu, rozhodoval jeden či dva poslanecké mandáty, se letos stalo něco jiného. Došlo k překreslení politické mapy, které je svým rozsahem mimořádné. I v minulosti jsme sice zažili, že do sněmovny přišli poslanci nových stran, které dostaly důvěru na základě předpokladu, že cokoli nového je vždy lepší než to staré, zavedené a vyzkoušené, ale většinou to nevyšlo. I tentokráte se teprve ukáže, zda u nás vzniká úplně jiné rozvrstvení politických sil, či zda budou očekávání voličů opět zklamána. 

Překvapivých změn je celá řada:
    - poprvé od roku 1918 nebyla do sněmovny zvolena lidová strana;
    - dvě, v posledním dvacetiletí nejsilnější strany na levici a pravici výrazně oslabily na úkor stran nových, které naopak získaly velmi silný mandát;
    - prvně po téměř dvou desetiletích mají strany vládní koalice výraznou parlamentní většinu, což může umožnit klidnější vládnutí a zemi přinést tolik potřebnou stabilitu;
    - první týdny a měsíce ukazují i to, že ubylo hrubostí a osobních útoků, což se snad ve sněmovně projeví i na klidnější a dělnější komunikaci. Přál bych to Vám, ale i celé veřejnosti.