K získání plochy na pěstování sóji či řepky se totiž kácejí lesy a vysoušejí mokřady, takže v souhrnu se do ovzduší dostane víc skleníkových plynů. Na tuto negativní stránku upozorňují odborníci se stále větší intenzitou již od roku 2008, kdy se začalo s povinným přidáváním biopaliv do pohonných hmot v USA a EU. Použití biopaliv škodí nejen přírodě, ale také majitelům vozidel, odčerpává potřebné finance z veřejných peněz a způsobuje růst ceny potravin.

Neschopnost přiznat chybu

Bohužel naděje na to, že se podpora biopaliv v EU omezí a začne skutečná debata o jiných alternativách, je v nedohlednu. Biopaliva jsou dnes obrovský byznys. Je zavedena celá řada legislativních opatření, jejichž porušení by znamenalo hrozbu arbitráží. Významnějším omezením těchto paliv také efektivně brání stále mocnější biopalivová lobby olejářů a zemědělců v Americe i Evropě.

Reakce Evropské komise je přinejmenším rozpačitá: namísto přiznání chyby, některé kritické studie o negativech biopaliv utajuje a některé své návrhy (do roku 2020 10% podíl biosložky v pohonných hmotách) „vyvrací“ jako nedorozumění. Částečným řešením by mohla být například podpora takzvaných paliv druhé generace - biomasy, která mají podle vědců mnohem menší dopad na životní prostředí. Obávám se ale, že uměle rozjetý vlak biopaliv zastaví až nějaká skutečná katastrofa.