Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já se chci vyjádřit krátce k tomuto problému. Velice by mě překvapilo, kdyby tento velmi dobrý návrh pana předsedy KSČM Filipa byl touto Sněmovnou přijat, protože prostě jde proti zájmům jedné strany koaliční většiny, ale přiznám se, že pokud tomu tak bude, tak budu velmi pozitivně překvapen. Proto jsem chtěl, aby některé argumenty, které tady možná ještě nebyly řečeny, aby tady zazněly.

Chtěl bych říct, že jsem se o celý problém začal zajímat ihned poté, co se objevily první informace o něm. Tu záležitost jsem se snažil zjišťovat přímo na místě v Budvaru. Vracel jsem se k některým starým věcem, starým informacím, protože věc Budvaru dlouhodobě sleduji, a také jsem byl první, kdo navrhl zařadit jednání o Budvaru na schůzi Poslanecké sněmovny. Bylo to na únorové schůzi Poslanecké sněmovny. Jsem rád, že i řada mých dalších kolegů má stejný zájem jako já, protože já národní podnik Budvar nepovažuji za běžný podnik, ale skutečně ne za rodinné stříbro, ale rodinné zlato. Proto bych velice vítal návrh na ustavení vyšetřovací komise, ale velice bych vítal také trochu jiný postup Ministerstva zemědělství, než jaký byl zvolen. Nevíme, jestli to, co se děje v těch posledních týdnech, to znamená jisté mediální zklidnění, je dobře nebo špatně. Spíš bych řekl, že je to něco jako klid před bouří.

Nemyslím si v tuhle chvíli, že hrozí nějaká privatizace Budvaru. Myslím, že hrozí něco ještě horšího. Hrozí to, co tady už bylo naznačeno, a sice dohoda s Anheuserem-Busch ve stylu dohody Zanzibar - Velká Británie z konce 19. století, kdy národní podnik Budvar, resp. česká strana, by byla tím Zanzibarem v té dohodě. A hrozí zřejmě akceptace nebo může hrozit - v tom bych byl mírnější - akceptace návrhů americké strany na rozdělení exkluzivity použití značky Budvaru ve světě.