Ukrajinská krize. Když se v úvodu vrátíme na začátek k demonstracím na Majdanu, do jaké míry se dá říct, že šlo o spontánní akce proti zkorumpovanému režimu nebo „obranu proti začlenění do nového Sovětského svazu"? Anebo naopak, jak tvrdí Václav Klaus, že to celé bylo postrčené a podporované Západem?

Spontánní akce to byly do té doby, pokud stačily vlastní prostředky a čas protestujících. Každý si jistě zhruba představí, jak dlouho by ze svých prostředků vydržel vartovat na náměstí, notabene v zimě. Klausovo vyjádření je možno podpořit. On totiž neříká, jak bývá zlovolně při takovýchto příležitostech podsouváno, že „vše od začátku do konce“ spunktoval Západ. Klaus pouze konstatuje to, co sami západní diplomaté na sebe prozradili.

Reakce českých aktivistů: Podívejte se na reportáž ParlamentníchListů.cz z protestu před ruskou ambasádou v Praze

Reakce českého komentariátu: Jsme líné, vypasené a bezbranné ovce, Putinova kořist. Bojujeme o život. Buď my, nebo ti vrazi

V současné době se zřejmě naskýtá příležitost opět zahlédnout původní tvář „spontánního Majdanu“, který se znovu po „ukradené revoluci“ aktivizuje. Protiruský akcent tam asi v nějaké míře bude (fedrován silami Pravého sektoru), ale podstatou bude zase původní protest proti oligarchickému kapitalismu. Doufejme, že obohacený o odhady dopadu globalizace na Ukrajinu.

Učiníme-li ještě jedno zpětné ohlédnutí, jaké byly s odstupem času podle vás a vašeho chápání zásadní momenty Majdanu?

Zásadním momentem byla ona krádež revoluce, kdy byla spontánní akce zprofesionalizována. Dovedu si představit, že mnoho z původních demonstrantů v tento okamžik zavětřilo lumpárnu a třeba se i stáhlo. Prvním zlomem byla zorganizovaná logistická podpora, druhým pak změna projevu demonstrujících, kdy pasivní odpor přešel do přímé ozbrojené konfrontace. S tím souvisí i zbrojní dodávky a militantní taktika demonstrantů.

Americká historička Anne Applebaum vyzývá k tvrdému postoji vůči Vladimiru Putinovi. Čtěte ZDE.

Paralelně by bylo dobré analyzovat i jednotlivé aktéry a fáze mohutné PR kampaně. Tak mohutné, že například dodnes si mnoho lidí myslí, že střelba na Majdanu nebyla vyšetřena. Gennady Moskal, šéf parlamentní vyšetřovací komise, sdělil v květnu předběžné výsledky šetření – že není důkazu o tom, že by za masovým zabíjením na Majdanu byl Berkut – a pak už bylo jen ticho. Je zvláštní, že i ticho může působit agresivně!